Systém průběžného penzijního pojištění vytváří nejbezpečnější a dostatečně výnosná úsporová aktiva, a to i pro vyšší střední vrstvy. Je základem společenské solidarity vnitro i mezigenerační. Ve vztahu k jeho stabilitě se projevuje vztah reprezentantů moci k naší zemi. Tuto stabilitu lze i s přihlédnutím k demografickým výkyvům zabezpečit vytvořením účinných motivací k prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění. Míra, v jaké stávající vláda podlomila důvěru v tento systém, si k obnovení důvěry vyžaduje ústavní zakotvení základních principů systému formou společenské smlouvy.
Celé Programové MINIMUM (10 bodů) je zde:
https://radimvalencik.pise.cz/11311-programove-minimum-ktere-je-nutne-pozadovat-ii.html
Doporučuji ke každému z těchto bodů podrobnou diskusi, ze které vzejde finální podoba “desatera”, k němuž bude vyžadovat vyjádření jednotlivých účastníků voleb do europarlamentu (taková příprava na velké volby).
Zdálo by se, že tento bod je na rozdíl od předcházejících příliš konkrétní. Vždy jde „jen“ o penzijní systém. Jenže právě tady:
-
Lze nejnázorněji ukázat, že tato vláda devastuje zemi – jednak rozkládá důvěru nejen v penzijní systém, ale i instituce jako takové, jednak působí proti efektivnosti, protože právě v dobrovolném prodloužení doby produktivního (výdělečného) uplatnění člověka dle individuálních možností jsou největší ekonomické rezervy.
-
Brání tím prosazování odvětví služeb zaměřených na nabývání, uchování a uplatnění schopností člověka, tj. jde přímo proti těm změnám, které představují perspektivu, budoucí ekonomiku.
-
Narušuje základ solidarity jak mezigenerační, tak příjmové.
-
Na posílení motivační role penzijního systému k individuálnímu dobrovolnému prodloužení doby produktivního uplatnění mohou navázat reformy v ostatních oblastech zaměřených na podporu využívání těch investičních příležitostí, které má každý člověk „od přírody“ a které jsou spojeny a rozvojem, uchováním a uplatněním jeho schopností.
Je zajímavé že sice tato problematika by měla být jednou z priorit ale je odsouvána do pozadí jinými “prioritami” i když z hlediska trvání generací jsou to jen “priority” s krátkým životem.
Přitom se dotýká každého, padesátníci se v tom ocitnou coby dup, čtyřicátníci už cítí dračí dech důchodu a třicátníci vidí to na svých rodičích.
Zpátky k tématu průběžného důchodového systému a k jeho motivační roli v dobrovolném prodloužení doby výdělečného uplatnění pojištěnce (Radim tady užívá slovo člověka což si myslím je chyba).
Proč je to chyba ?
Když mluvíme o “člověku” tak toto tvrzení je v rovině občan, volič.
Když mluvíme o pojištěnci tak upřesňujeme vztah tohoto člověka s nějakou ekonomickou entitou.
Tou entitou musí být “Všeobecná průběžná důchodová pojišťovna” jako entita, která dle pojistné matematiky zabezpečuje ekonomické náležitosti prodloužení doby produktivního uplatnění svých pojištěnců.
Bez existence “Všeobecné průběžné důchodové pojišťovny” která dle pojistní matematiky zabezpečuje funkce prodloužení doby produktivního uplatnění svých pojištěnců, nemá diskuze o reformě valný efekt, protože nemá “jeden pevný bod”, ke kterému je možné ukotvit jednotlivé části reformy.
Bez taktické diskuze o zřízení a fungování “Všeobecné průběžné důchodové pojišťovny” bude diskuze o reformě směrovat ke strategické prohře - bude to plácání do vody, kde protivník využije všechny dostupné páky k nastolení vlastního systému fondů a ke konečnému vytunelování.
Souhlasím s tím, že důchodový systém by měl být jeden z nejdůležitějších pilířů společenské mezigenerační smlouvy. Zároven je nutné souhlasit s tím, po čem volá Tibor, tj. být pojmově přesní, abychom se mohli dobrat toho, co bychom považovali za spravedlivý a udržitelný důchodový systém.
Dnes máme v důchodovém systému nejen solidární podporu důchodců (1. pilíř), ale i podporu (doplňkového penzijního) spoření a finančního investování (3. pilíř), z něhož nejvíce vydělávají pojištovny. V rámci druhého pilíře docházelo k diskriminované podpoře ve prospěch vyšších příjmových skupin, a tím také docházelo k výraznému krácení zdrojů na průběžný systém. V obou pilířích (3 a 2) jde o skrytou podporu finančního sektoru ze státních prostředků na úkor solidárního důchodového systému.
Takže, dle mého názoru, za průběžný důchodový systém lze považovat jen 1. pilíř a je třeba odstranit státní podporu spoření a investování, které není solidární, nebot pod falešným pláštíkem “doplnkového penzijního spoření”, vláda podporuje občany s vyššími příjmy a navíc a zejména přinášejí enormní zisky penzijním společnostem, které jsou většinou v cizích rukou. Takže zde v rámci důchodového systému dochází ke státní podpoře finančních a investičních společností, které své zisky z valné částí převádějí do zahraničí. Na důchodcích tato vláda šetří, aby mohla zvýšit zisky finančním a investičním společnostem a umožnila tak zahraničním vlastníkům vyvádět stále větší zisky do zahraničí.
Proto je třeba razantně oddělit 1. pilíř od všech dalších pilířů, které kombinují povinné dávky státu s privátním využíváním kumulovaných prostředků pro investování, tj zárodek penzijních investičních fondů.
Samozřejmě je třeba občanům umožnit spoření a investování, ale nikoliv s automatickým finančním příspěvkem státu. Spoření a finanční investování je velmi lukrativní business s miliardovými zisky, kde pro podporu státu není žádný důvod. Navíc propojením na důchodový systém vzniká zakrytý tunel, který umožnuje spolehlivý příjem ze státního rozpočtu soukromým finančním institucím. Vyžaduje to jen jediné, pravidelně krátit důchody, aby “v důchodovém systému” zbylo co nejvíce peněz na investování. At žije soukromé podnikání, nejlépe s příjmy a riziky, které nese stát a o zisky se postarají podnikatelé…
jsi
Tady by se zase stejně jako v jiných oborech dalo dobře poukázat na pravidlo důvěřuj, ale prověřuj. Chce to nějakou instituci, která bude prověřitelná ze strany běžných lidí. Jinak bude docházet k podvodům.