Návazně na reformu penzijního systému je nutné provést vzájemně provázané reformy v oblasti financování struktury vzdělání, péče o zdraví a dalších produktivních služeb.
Máme tu i průkopníky v oblasti školství. Psal jsem o tom na straně 321 zde http://jkali.cz/data/vize.pdf
Luďek Janouch a Jan Turoň jsou odborníci v této oblasti a mají zajímavé nápady. Za oblast zdravotnictví si myslím, že by to byl celkem posun vpřed nepotlačovat silově prakticky dobře ověřené a jednoduché způsoby léčby na mnoho problémů. Takové cesty jsou a sám je mám ozkoušené.
Celé Programové MINIMUM (10 bodů) je zde:
https://radimvalencik.pise.cz/11311-programove-minimum-ktere-je-nutne-pozadovat-ii.html
Doporučuji ke každému z těchto bodů podrobnou diskusi, ze které vzejde finální podoba “desatera”, k němuž bude vyžadovat vyjádření jednotlivých účastníků voleb do europarlamentu (taková příprava na velké volby).
Tady nás čeká největší dřina, připravit komplex koncepčních vzájemně provázaných reforem v oblasti vzdělávacího, zdravotního, penzijního systémů a jejich financování, ale i v oblasti výchovy a sociální práce. Společným jmenovatelem reforem ve všech těchto oblastech musí být to:
- Aby se staly ekonomicky samonosnými, aby postupně přešly na financování z efektů, které do ekonomiky vnášejí.
- Aby vytvářely podmínky pro stále plnější využité investičních příležitostí spojených s nabýváním uchováním a uplatněním schopností člověka.
Problém je, že reformy v této oblasti jsou nejen náročné z technického hlediska, ale narážení i na předsudky nejrůznějšího typu, zejména pak na neschopnost představit si, jak by to fungovalo a jak by to spojilo výrazné posílení solidarity na bázi rovnosti příležitostí pro společenský vzestup každého s ekonomickou efektivností.
S těmi předsudky naprosto souhlasím. V době pásové výroby bylo nutné připravit kolečka do systému stejně, aby byla nahraditelná. Proto bylo vzdělávání takové jaké je - učení všech ve třídách najednou.
Stejné je to se zdravotnictvím, taky se postupy unifikovaly a standardizovali bez ohledu na to, že každé tělo a systém silných a slabých stránek je jiný.
Čili nejdl)ůležitější je začít myslet v obou systémech jinak. Je blbost trvat na tom, aby všechny děti bez ohledu na své schopnosti, talent a omezení se učili to samé.
Další limit je v tom, že jsme zapomněli, že fakta a informace se učí jen proto, aby se člověk naučil učit, aby si vytrénoval paměť a další mentální dovednosti.
Neurologové Vám potvrdí, že Matematika stejně jako hudební výchova učí / trénuje přesnost myšlení. Čili hudebně nadaný člověk se nemusí naučit stejné úrovně znalosti matematiky jako technik, protože má mozek vytrénovaný naukou o hudbě (rytmus, harmonie, tóny).
To samé je s verbálními schopnostmi a s funkční gramotností. Předměty s fakty se klidně mohou učit až v rámci specializace na střední škole.
A naopak všechny děti by měly být vnitřně integrované bytosti, aby všechny uměly zvládat své emoce, byly empatické (rozvoj lidských schopností a dovedností). Protože to budou v rámci týmové práci potřebovat všechny (lekářské, technické, pátrací i umělecké týmy). Zkrátka doplnit vzdělávání o socio-emocionální vzdělávání.
Já bych jako jedny z největších problémů viděl následující dva:
- Žádná reforma se nevyhodnocovala, všechny reformy šly za sebou bez jakéhokoliv vyhodnocování. Má-li tedy docházet k nějakému “ladění” na nové podmínky, pak nezbytnou součástí musí být vyhodnocování, bez kterého nesmí začít nějaká další reforma~úprava
- Dnes je systém nastaven a zdokonalován v to, že ředitelům škol se snižují pravomoci. Reálný důsledek je v tom, že peněz ve školství bude asi dost, ale ony nedotečou do těch škol. Na cestě se rozkradou formou nevýhodných zakázek a služeb … a tohle se děje stále ve větším.
Ještě jedna věc - pokud hovoříme o “produktivních službách”, pak bychom měli zavést termín “spekulativní služby”. Používání obou termínu současně jasně vymezuje produktivní služby i pro spoluobčany, kteří zrovna politiku moc nesledují.
Nechci být osobní, ale na základě jakých faktů o těch ředitelích mluvíte? Já byl za poslední rok pracovat s učitelskými týmy asi v více než 10 základních školách a jiné sleduji průběžně. Z řediterlů jsem byl víc zklamaný, než z těch učitelek. Velice málo z ředitelů využilo své pravomoci (např. přidělovat odměny) na to, aby skutečně podporoval talentované učitele/lky, měli systém, který skutečně plnili a vyhodnocovali (ŠVP a VV strategií mají fůry). Je to spíš o podpoře věrných či zacpávání hub křiklounům a být zadobře se zřizovatelem, kterému je samotné vzdělávání dětí fuck. Jeho zajímají okapy, energie a opravená střecha.
Školství je fabrika o 40 000 zaměstnancích, navíc ne zrovna poslušných, ale každý se svými názory a pravomocemi směrem k dětem. Já ty školní reformy studuji, včetně analýz, které k nim vedly a vidím v nich logiku. To, že řada z těch 40k učitelů si prostě jede po svém, protože jsou zvyklí nařizovat a nejsou zvyklí týmově pracovat a názor si utvářet na základě diskuse, nebo reálných výsledků, je problém profesionální deformace. Navíc jestli učitel žáka opravdu něco naučil se pozná až za 10-15 let. Takovouhle prodlevu zpětné vazby by nezvádnul žádný průmysl na světě.
- Školství není FABRIKA o 40.000 zaměstnancích - ředitel nemá pravomoci ředitele závodu, nemůže dokonce ani přímo nařizovat co a jak má učitel učit. Školství je prostě specifické.
- Kvalita ředitelů - tohle nemohu posoudit, ale mohu posoudit za 17 let trendy. A ty směřují špatným směrem. Když jsem začínal, tak ŘŠ mohl rozhodovat o investicích do 500.000 Kč. Prostě měl rozpočet + dotace a záleželo na něm, jak to zužitkuje ve prospěch školy. Nicméně ŘŠ s těmito schopnostmi jsou dnes nežádoucí a zřizovatel bude podle toho vybírat kandidáty. Byl případ, kdy výběrová komise sestavila pořadí kandidátů, ale zřizovatel vybral až 6. v pořadí. A teď proč - uvedu na konkrétním příkladu, kdy obdobných mohu vysypat z rukávu několik: Zřizovatel zorganizoval dodávku techniky do všech svých škol. Výsledkem bylo, že cena byla natolik výhodná, že ji školy nesměly vědět a protože se ovšem jednalo o majetek umístěný v jejich budově, musela být evidence. Dost dlouho u prvního případu řešili, jak to udělat, aby se škola nedozvěděla cenu (asi byla tak výhodná). To je půl problému - druhá půlka je, že dodávka byla (pro všechny školy) v podstatě s vadou … reklamovalo se, dodavatel přišel, s vadou souhlasil, ale už ho nikdo nikdy neviděl, proplaceno ovšem dostal. Ten mechanismus je jednoduchý - zřizovatel dostane balík peněz pro školství, část z něj odkloní a zbytek dá školám. Aby se nikdo po ničem nepídil, tak ŘŠ řeknou, že to a to za něj zaplatí zřizovatel a tudíž na to v rozpočtu peníze mít nemusí (a nemusí se starat). A tohohle přibývá - takže, zřizovatel nepotřebuje Ředitele, ale někoho, kdo bude řídit školu podle pokynů zřizovatele, ale na svou odpovědnost (ŘŠ). Jinými slovy - požadovaný je ŘŠ, který nemá zvídavé otázky a poslušně plní přání, které se nedají odmítnout. Tady máte zřejmě odpověď na kvalitu ŘŠ.
- Nikdo nepopírá, že uvedení každé nové reformy bylo nějak podloženo - v tom problém není. Problém je, že ty, které byly realizovány se nikdy nevyhodnotily, což není mé tvrzení, ale tvrzení ŘŠ - a tohle je důvod, proč školství upadá. Prostě, reforma, která se nepovedla, není vrácena zpět, není analyzována proč se nepovedla, ale je nahrazena novou reformou s novými záměry … které se opět nevyhodnocují.
- učitelé jsou kapitola sama pro sebe - jsou dobří, průměrní i horší, tak jako všude jinde v jiných profesích. Klíčem pro nápravu v tomto bodě je ŘŠ s pravomocemi a podporou školského úřadu, resp. ČŠI. Škola dnes podporu ČŠI nemá, spíše je to naopak … a rodiče toho zneužívají. Tělocvikář má strach, aby žák nebyl po TV zadýchaný nebo zpocený … ve výuce nesmí být předem neohlášené písemky a prověrky … atd. Tohle je důsledek "spolupráce “ČŠI” a nelze se divit, že učitelé se přizpůsobují a kvalita absolventů jde dolů.
Jestli má být tohle psaní diskusí a ne “komunikováním” různých názorů, tak bychom měli svá tvrzení též něčím podložit.
Na základě čeho tvrdíte, že z pohledu státu není vzdělávací systém fabrika a že učitelé nejsou zaměstnanci?
Na základě čeho tvrdíte, že ředitel nemůže pedagogovi přikázat co a jak má učit?
Pokud se o to zajímate, tak asi víte, že právě nyní probíhají velké revize obsahu vzdělávání a že ředitel MUSÍ donutit pedagogy, aby podle RVP (něco jako výrobní plán státu včetně norem) přepsali školní vzdělávací programy (prováděcí projekty fabriky) a aby každý pedagog, pedagogové na jejich základě vypracovali výchovně-vzdělávací strategie (pracovní postupy daného výrobního úkonu) a pak on i ČSI kontroluje, jak a zda podle nich každý pedagog učí.
A když se škola přihlásí k nějakému trendu, tak pedagog, který tento trend odmítá, tak je na ředitelovi, jak se s ním vypořádá.
Promiňte, já myslel, že ve VIZI se budeme bavit o vzdělávací strategii, co by se měl absolvent naučit, jak by měl obstát ve svém životě, plném turnulentních změn. A ne že tady budeme argumentovat korupcí u jednorázových aktivit za 10 let (nákup vybavení školy).
A i s těmi investicemi kolem 500 000,- to je jinak. Možná víte o fondu obnovy, tak každá škola dostala 1000,- / žáka a z hlediska digitálních pomůcek si mohli koupit co chtěli.
Dále jsou šablony, kde opět si vybírá sama škola, na co dostane peníze. atd., atd.
Jak jsem psal, problém je v tom, že pokud se výsledky Vaší práce / reformy objeví až za 15 let (než projde absolvent ZŠ, SŠ a VŠ a dostane se na trh práce), je naprostrý nesmysl se vracet k reformě před 15ti lety, protože změna společnosti už je za těch 15 let úplně někde jinde. To jako byste chtěl, aby se školy vraceli ke kalkulačkám a k pravítkům a tužkám v geometrii? To by Vám konstrukční a projekční kanceláře pěkně poděkovaly.
A otázka na tělo? Jaký vidíte přínos v tom, aby se žáci překvapovali / přepadávali neočekávanýma písemkama? To jsme na vojně, aby žáci museli být schopni probuzeni o půlnoci odříkat nějaký fyzikální zákon?
Nevím jakou profesi zastáváte, ale já bych nikomu nepřál, aby pracoval ve firmě, kde manažer přepadává pracovníky úkoly, které musí ad hoc plnit hned z fleku, na místě. Místo aby se na úkoly společně připravili a pak za pomoci společné práce, ale i učení se z chyb postupovali při plnění úkolů dopředu.
A ano byli i pedagogové, kteří si stěžovali, že nemohou dávat domácí úkoly a když je někdo nedonese, tak mu ani nemohou dát pětku. Ten samý den jsem zjistil, že to není pravda (právní rozbor z MŠMT), že dávat úkoly musí a mají, ale to známkování při nedodání nemohou. Ale osobně bych chtěl chodit do školy, kde budou domácí úkoly nastavené tak, že mě bude mrzet, že se se svou přípravou (pokud ji nemám) nemohu zapojit do nějakého navazujícího projektu a že jen čumím, co vymýšlejí a dělají ostatní kamarádi. Jak má vypadat domácí úkol je zcela v gesci pedagoga, jestli dělá z žáků Popelky a nutí je přebírat (za trest) hrách a čočku, nebo je domácí úkol přípravou k nějakému zajímavému projektu, protože o tomto je život a práce. Ne o přípravě na třídění luštěnin.
Čekat 15 let na měření kvality fungování školství v praktickém přinosu je dost dlouhá doba. Ve svých spisech jsem několikrát poukazoval na to, že praxe je potřeba přiblížit vice dětem už na základních školách.
Pokud jde o přebírání zodpovědnosti za své jednání, tak to by mělo být obecně zaváděno ve všech společenských aktivitách. Skoro bych řekl že odvracení se od toho principu by mělo být bráno jako trestný čin. Jako něco, co ve společnosti opravdu podporuje zločinnost.
Ano “třídění luštěnín” je nuda. Něco takového děti doma nezaujme. Na tom děti neuvidí žádný motivující produktivní výsledek. Člověk je tvor tvořivý.
Asi jsem nebyl dostatečně srozumitelný. Moje argumentace o 15ti letém lagu (prodlevě) nebyla myšlena v tom, že se děti učí něco teoreticky a teprve za 15 let prakticky, to v žádném případě.
Navíc se už asi v roce 2007 přešlo výuku a na zjišťování dovedností a ne “jen” znalostí. Čili sleduje se, co žák umí reálně prakticky provést, udělat, vyřešit a ne zda to umí odříkat.
A v rámci stávajících předmětů je řada praktických projektů a cvičení (experimenty) a ve škole jsou např. stále praktické předměty (konstrukce a dílny, Pěstitelské práce a Vaření), kde se učí praktické dovednosti.
Já tím myslel to, že teprve za 15 let se žák dozví, zda mu daná dovednost je k tomu, aby uspěl na trhu práce. Jestli se náhodou nestane, že se poctivě učil pracovat s excelovskými tabulkami a když přijde do účtárny po maturitě, že se už s žádnými tabulkovými procesory nebude dělat. To samé učit se navrhovat a rýsovat v grafických programech protože je to rutina a práce podle návodu, kterou mezitím převezme AI a bude se přijímat absolvent, který bude umět prompty a zadávat a kontrolovat výkresy a modely od AI a navrhovat a testovat digitální dvojče výrobku.
A nemusíme chodit na ZŠ, protože na VŠ studenti mnohdy po absolvování praxe během ročníku zjistí, že je učí na škole blbiny, nebo věci, které se už ve firmách nepoužívají.
Ale pan profesor to před 30 lety vymyslel, má to téma rád, tak je z toho zkouší i dnes.