Spiritualita a morálka - 8. pokračování Kdo je člověk

Rosta · května 17, 2024, 11:01am

Spiritualita a morálka – v návaznosti na předcházející příspěvky: nyní 8.část „Kdo je člověk“

Již z příspěvků víte, že většina ateistů má svůj individuální vztah k tomu, co nás přesahuje. Vnímá pocitovým vnímáním lidskou potřebu věřit něčemu „neviditelnému“ (transcendentnímu). Přeje si někde ve svém nitru žít v míru, v klidu, ve štěstí, dávat lásku, přátelství, pomáhat… žít beze strachu (tak jako žila Duše „doma“) - a uvedené si individuálně promítá (do hmotného či nehmotného) do hledání smyslu života (vědomě či nevědomě) - do hledání své „duchovní cesty“.

** Co je to „duchovní cesta“?

** K „duchovní cestě“ zatím bylo v příspěvcích uvedeno, že:

člověk tu má viditelnou část (hmotné tělo) a neviditelnou část (nehmotná informačně-energetická pole: Duši, rozumnou Osobnost, čtyři Bytosti tvořící Vědomí… „přední bytost“ inspiruje k „cestě“).
člověk je více-dimenzionální prostorový „objekt“, postavený kolem Duše (portál pro přímé spojení s „duchovním světem“ a k návratu „Domů“).
člověk má kromě „zvířecí části“: Vědomí (vázané na egregory hmotné podstaty, na Systém) a svoji „duchovní“ část: Duši a rozumnou Osobnost spojenou s pocitovým vnímáním.
pokud není během jednoho lidského života nalezena „duchovní cesta“ (to lze jen pomocí rozumné Osobnosti), pak je Duše nucena „prožít další život“ a čekat, zda nová Osobnost „duchovní cestu“ nalezne… Smrtí těla nic nekončí.
Systém (egregor „vládce Země“) je „živen“ jen naší „lidskou energií-pozornosti“, proto Systém všemi způsoby a prostředky bojuje o naši pozornost. aby rozumnou Osobnost přes Vědomí materiálními svody odlákal a zlákal (při dodržení principu individuální svobodné volby) od „duchovní cesty“ - aby člověk i po smrti těla tu dál živil Systém (i „třetí síly“) svojí pozorností
Globální moc jsou „zaprodané duše“ (Duše, které rezignovali na „cestu domů“) slouží Systému i opakovaně (kumulace Vědomí v jiných tělech jako „mrtví“), zpravidla ve spárech zla (černé magie)
člověk je sám sobě největší překážkou: stává se sám sluhou, otrokem Systému a to dobrovolně, přes pozornost a svobodnou volbu – stává se „zvířetem“ (mnohdy doslova).
většina z nás souzní s materiálním smyslem života a neumí si ani představit nic jiného, než takto žít (v drancující spotřební civilizaci, v honbě za mocí a ziskem, v neustálém strachu…).
„duchovní cesta, cesta Domů“ je individuální a žádný prostředník ji za nás „neprošlape“…

** Dovolte mi nyní trochu jiný úhel pohledu na „duchovní cest u“ v rámci spiritualit y:

Spiritualitu jako pojem zahrnující hledání boha (je spojená s kulty znaky a symboly).

** Spiritualita má tři podoby**:**

1. náboženství – členství (na základě nezpochybnitelné víry – zpravidla dogmat, nehledá se pravda) v jedné z církví (společenství věřících, organizace s hierarchií, s dodržováním formálních pravidel a obřadů) s prostředníky: mezi členem církve (věřícím) a bohem (bohy, zakladateli, svatými, proroky)

Prostředník je vykladačem, kazatelem, ímánem… příslušných pravidel učení církve (textů – Bible, Koránu…) a zpravidla i horlivým (mnohdy fanatickým) obhájcem pro příslušnou církev jedinečné a jedině správné komunikace s bohem (zpravidla modlitbou). Většina církví je spojena s magií (rituály, kletby, věštby, někdy oběti), které realizuje prostředník a které mají zajistit věřícímu výhodu (proti nevěřícímu či příslušníku jiné církve) zpravidla po smrti (či ještě během života), pokud dodržuje pravidla příslušné církve (chování, hodnoty církve, způsoby a pravidla modlení, zpovědi, návštěvy „svatých míst“, vztahy, oděv-burky, nošení znaků a symbolů víry, pohřbívání…).
Náboženství (kulty) provází člověka od nepaměti a bylo spojeno s neviditelným světem (duchů, andělů, bohů…), jejichž vliv člověk pociťoval i prožíval zejména v přírodě. Náboženství je spojeno s tzv idealismem a pro arogantní vědce je snůškou pověr, bludů či nesmyslů (nehledají tu poselství).
Církve jako organizace vznikly (a vznikají) později - byly (a jsou) spojeny s manipulací, se zneužíváním důvěry a víry věřících, ve prospěch zájmů církve (zejména jejich představitelů) směrem k získání moci a majetku (na tom se dodnes nic nezměnilo).
Církve se staly nástroji moci vládců - podíleli se na mučení a vyvražďování „nevěřících“ (či věřících jiné církve): např. křížové výpravy, inkvizice, upalování či dnešní džihád… (i pogromy, holokausty… pro „jinakost“ či ze závisti k majetku… s tichým souhlasem církve nebo tajnou podporou). Církve vnesly do učení strach z trestajícího boha, sebetrýznění…
Náboženství má ale být spojeno s krásou, radostí a štěstím, s hlubokou vírou v laskavého Boha.
Církve jsou součástí Systému a žijí z energie pozornosti věřících (a z darů, milodarů či církevních daní); církve se s věřícími o majetek nedělí. Jsou i nejrůznější kulty (adorující mrtvé) a sekty smrti.
Náboženství je spojeno s tradicemi (svatá místa, poutě, folklor…), s uměním (písemnictví, hudba, malířství…), s architekturou (svatyně, kostely, chrámy, mešity…) a s morálkou a s hodnotami.

Je svázáno s kulturními epochami (cyklický vzestup či pokles vlivu církví), s historií lidstva.

„Duchovní cesta“ propagovaná a určená učením příslušné církve je zpravidla pro naprostou většinu věřících slepou uličkou (učení církve jejich Duši nedovede Domů – ani během života ani po smrti těla - většina prostředníků v ní intuitivně nevěří). Pokřivení teologie je způsobeno lidskými (církevními) cílenými zásahy do učení proroků (Mohameda, Krista…) - zásahy do Bible i Koránu, Súter… V textech zůstala jen zrnka pravdy, ale i ta mají pro věřící sílu egregoru (často celoživotní setrvání u příslušné církve). Prokazatelnou sílu má egregor Panny Marie. Žel hodně tzv svatých bylo pro církev nepohodlnými osobami, kteří byli z podnětu církve odstraněni (zabiti) a následně byly tyto skutečnosti upraveny… Mnoho těch, co se dnes hlásí k církvi, je jen formálními věřícími, žijí hodnotami a svody materiálního světa a jejich morálka kulhá…
S touto podobou náboženské spirituality se setkáváme nejčastěji a následuje ji většina lidstva. Věří, že se do „Duchovního světa“ dostanou (vrátí) prostřednictvím církve a jejich prostředníků.

2 . zážitková podoba spirituality – lov na zážitky – tato podoba je spíše duševní než duchovní, ale má mnoho forem s různou hloubkou a zapojením adeptů… a různou míru rizika a účinků.

Patří sem šamanské tance, šamanské bubnování, holotropní dýchání, nejrůznější meditace… ale i nejrůznější tělesná i duševní cvičení (i ve tmě či se zbraněmi), studium textů, cestování…
Využívají se při ní i silné omamné psychodelické látky (často i drogy), mnohdy s následky závislosti či psychického sebepoškození (halucinace, schizofrenie a další psychiatrické diagnózy) zejména pokud se tyto „cesty“ provádějí ze zvědavosti bez průvodce, bez učitele či šamana.
Do této formy patří i tzv. vyvolávání duchů a černá magie…
Jde o „výlety“ do zpravidla čtvrté, někdy pété či šesté dimenze – ale duchovní dimenze začínají až sedmou dimenzí a jsou touto formou nedostupné (ať už o tom vykládá „kdokoli cokoli“…)
Adepti jsou na tuto „cestu“ často svedeni Systémem a druhotné Vědomí (pýcha) je kolébá falešnými úspěchy (jsi vyvolený, avatar… opak je pravdou, končí mezi „neživými“).

3. skutečná „duchovní cesta“ je spojena: s hledáním pravdy (kde jsou její zrnka a v čem tkví iluze magie), s pochybnostmi a zejména s kultivací „zvířecí části“ (s ovládnutím prvotního a druhotného Vědomí) hledajícím – zaměřená na rozvoj ctností… a svých vloh, schopností směrem k dobru.

I tato „cesta“ má různé formy a hloubku, dle vytrvalosti a připravenosti hledajícího.
Spojení rozumné Osobnosti s Duší probíhá postupně a pro Vědomí hledajícího většinou nepozorovaně. Spojení se realizuje vědomou něžnou láskyplnou soustředěnou energií pozornosti hledače k Duši-Bohu (tlučte a bude vám otevřeno).
„Duchovní cesta“ je svázána s upřímností a pravdivostí k sobě, s trpělivostí a vůlí stále znovu a znovu „vstát a pokračovat v cestě“ (když prvotní či druhotné Vědomí podlehne svodům Systému). Každodenní překonávání překážek je možné pouze v pocitové radostné Lásce Boží (k sobě, k druhým, k Zemi a Vesmíru…), kterou je hledající naplněn. V tomto naplnění není místo pro strach, ale jen místo pro nadhledový průzračný klid v těžkých situacích, místo pro dobro, krásu a pravdu sebepřesahu. Uvedené hledač postupně vyzařuje a tvoří tak kolem sebe laskavé pole…
Touto formou nenáboženské spirituality jde jen málokdo, protože je spojena s namáhavou prací na sobě, s hlubokým sebepoznáním, sebeproměnou a s žitím skutečnými morálními hodnotami.
Navíc Systém, založený na materiálních preferencích, jen neochotně přichází o pozornost hledajícího a velmi často je adept „zkoušen“ (lákán magií, zatížen nemocemi, rozpady vztahů…).
Církevní organizace (jako součásti Systému) tuto individuální formu „duchovní cesty“ zavrhují.

** Dva z uvedených příkladů hledají Boha prostřednictvím vnějších prostředníků: První s pomocí církve (každý prelát tvrdí, že jen on na to má od boha patent). Druhá pomocí „zkratky“: omamných látek, bubnů… a samozvaných „učitelů“ (žádný šaman se ale nepohybuje v duchovní dimenzi) či přímo démonů („třetích sil“). Je to zdánlivě snazší přenést svoji odpovědnost na „experty“ - ale snazší cesty k cíli nevedou (stanou se „neživými“ - více viz 4 díl Kdo je člověk).

Třetí cesta je hledáním Boha uvnitř sebe sama prostřednictvím své „duchovní části“ (viz úvod výše). Tato třetí cesta dle nezkresleného poselství předků (proroků) vede k cíli… ale dojde jen ten, kdo je sám k sobě skutečně pravdivý a má dostatek vůle, víry a Lásky k Bohu (stát se „Živým“ je jeho smyslem života a jeho prioritou). Ale i pro ty, co přes veškerou svou snahu nedojdou, je to pro jejich Duši cenná zkušenost a v dalším životě na ni mohou navázat, prošlapali si kus cesty.
Příkladem těch co došli je Gautanama-Budha nebo za života v těle Ježíš či prorok Mohamed (učení tří posledních bylo po jejich smrti preláty zásadně a zcela účelově změněno takřka v opak).
Pro úplnost: i v 1.případě lze „dojít domů“, pokud v učení naleznete zrnka pravdy (nezkreslené zbytky z poselství proroků), ale to je možné zase jen svým vnitřním úsilím (preláti vám neporadí). Příkladem může být patriarcha Agapita Pečerský.
Mnozí ateisté cítí vnitřní potřebu věřit (vede je k tomu pocitové vnímání). Jejich Vědomí je ale „nepustí k Bohu“, tak si najdou celoživotní úkol, poslání, s přesahem k ostatním a k dobru, ve vazbě na své schopnosti, vlohy a talent. Zvolenou specializaci je ale nutné doplnit celistvostí (viz dále).
I tuto formu lze nazvat „duchovní cestou“ (a pro Duši tvoří předstupeň k té skutečné…). A tuto formu dejme do vize, protože se na ná shodneme (jiné formy spirituality povedou pouze k hádkám).

**** „Duchovní cesta“ je *spojená* s morálkou:**

Jedněmi ze zrnek pravdy jsou v křesťanském náboženství uchované morální hodnoty (desatero přikázání ze Starého zákona, obohacené o Kristovu Lásku k bližnímu v Novém zákoně).
Morální hodnoty určují jakási neformální obecně přijímaná pravidla pro chování a jednání ve společnosti. Jednání, které je v rozporu s morálkou by mělo postihovat právo (ve vazbě na soudní a vězeňský systém). Právo se mění dle vládnoucí moci, morální pravidla mají větší setrvačnost.
Mravnost je vnitřní dobrovolné ztotožnění s morálními hodnotami. Zpravidla se jedná respektování hodnotového žebříčku předků, vzorů… Jejich dodržování dává pocit naplnění, celistvosti, ukotvenosti ve svém středu, sounáležitosti s druhými, ale i sebeúctu, hrdost, rovnováhu…
Jak bylo uvedeno v přednáškách Ing. Blahynky – hospodářské krizi předchází krize mravní. Mravní úpadek je cíleně vyvoláván v rámci „globálního resetu“ - dnešní „kolektivní západ“ čeká obdoba pádu Římské říše. Obnova morálky je klíčem k „lokálnímu resetu“ v ČR.

** Kultivace naší „zvířecí části“ k návratu žití morálními hodnotami je pro realizaci vize nezbytná.

** O jaké mravní hodnoty jde a jak je v hybridní válce proti nám postupováno?

Desatero patrně zná každý starší (pro připomenutí je uvedeno v přednášce Změna sytému 3). Dodržování „desatera“ si církev u svých věřících hlídá autoritou Boha a vynucuje je tlakem (egregorem), dohledem společného mínění církevní komunity (kdo se prohřešil bývá vyobcován).
Psal jsem o sochách na zámku Kuks (od M.B.Brauna), kde jsou pro nás hodnoty v poselství předků vytesány jako ctnosti (štědrost, upřímnost, spravedlnost, střídmost, moudrost, statečnost, cudnost, píle, víra, naděje, láska, trpělivost) a jako neřesti (hněv, lenost, pýcha, lstivost, závist, obžerství, zoufalství, lehkomyslnost, pomluva, lakomství, smilstvo, podvod).
Morální hodnoty souvisí s kulturními epochami a s historií lidstva, ale mají v sobě nadčasovost.

V dnešní době k nim patří pravdivost, poctivost, soudržnost, soucit a úcta, respekt k moudrosti, znalostí, vzdělanosti… k myšlení (a k dílu) kvalitních lidí (těch současných i předků).

Nelze být celistvý bez „duchovní cesty“ a není „duchovní cesty“ bez mravnosti.
Celistvostí myslím harmonický rozvoj těla, mysli (Vědomí, rozum, emoce) i Duše (citu Lásky).

O celistvost usiloval i J.A.Komenský, Štúrovci s Hurbanom (a nově sofiolog E.Páleš) – stáváme se morálním člověkem, jen když rovnoměrně systémově rozvíjíme všechny své vlohy a schopnosti. A jedině pak rozeznáme pravdu, dobro a zlo – tj. máme schopnost sami něco morálně posoudit.

Náboženská křesťanská tradice udržovala (minimálně navenek) morálku ve většině společnosti.

Držela v jisté míře „na řetězu“ i „zvíře v nás“. Po té ve společnosti převážily materiální hodnoty a

převážila jednostranná rozumovost nad celistvostí s duchovností. Specializace (bez celistvosti) přivedla dnešního člověka do slepé uličky manipulace (nepozná, kdo ani kdy mu říkají pravdu a kdy ne), k rozpadu Maslowovy pyramidy-hierarchie hodnot a k dezintegraci (jedince i společnosti).

Ve východním bloku byly do společnosti vneseny vzory „budovatele komunismu“. Po rozpadu bloku vystřídal kolektivismus sobecký individualismus. Následně bylo právo většiny postupně nahrazena diktátem práv menšin nad většinou a tradiční morální hodnoty se začaly rozpadat.

** Za rozpadem morálních hodnot je jejich cílené zrelativnění - vyprázdnění jejich obsahu a jejich nahrazení pseudohodnotami kolektivního západu. Relativizace např.: pravdy (každý má svou pravdu), krásy (každému se líbí něco jiného), hudby (každý hluk je hudba)… Lež bez uzardění či omluvy se stává běžnou (když lžou tamti, tak mohu lhát taky) - vše se takto postupně rozplizne.

Za Covidu ztratily úctu lékaři (hodnota: zdraví) a učitelé (hodnota: vzdělanost) – pro šikanu neočkovaných… A s nimi i právníci (hodnota: jsme chráněni zákonem) – normy odporující ústavě.

O politicích nemluvím (viz lež výše), ale s nimi ztratily kredit i vědci (podpora pfarma-loby) – a to s „důkazy“ antropogenního faktoru dál pokračuje (zhroutil se další pilíř…).

Začalo i cílené rozdělování společnosti na skupiny agresivně hájící své názory i uvnitř rodin (mizí hodnoty: bezpečí, soudržnost, tolerance, úcta ke starším…) - zůstává nenávist vyvolaná strachem -

nedůvěřujeme: „Ohrožuješ mne, protože jsem si to nechal nakukat - nerozeznám pravdu a lež…“

Z dětí tvoříme „sněhové vločky“ (dostanou vše bez jejich úsilí, zametání sebemenších překážek…): nemají hranice, pravidla, morální hodnoty… ani základní jistotu zda jsou kluk nebo holčička… Uvnitř mají prázdno a naplňují je vnější manipulací (polopravdy, lži z mobilů): krátkodobě platnými narativy - nic stabilního, nic jistého… zůstává nedůvěra, strach, deprese a sebevraždy.

To chce globální moc.

** Pro pěstitele vize: Jak ven z mravního úpadku***?***

Moudrostí předků: obnovit vnitřní integritu, celistvost, harmonickým rozvojem těla, mysli i Duše:

nelze být celistvý bez „duchovní cesty“
není „duchovní cesty“ bez mravnosti (rozvoj ctností)
není celistvost bez rozvíjení všech svých vloh, schopností a talentu.

Pak získáme schopnost sami něco morálně posoudit a přestaneme být manipulovatelní.

K vnější specializaci je třeba doplnit vnitřní interitu. Jinak se roztříštíme.

** Teď trochu subjektivně „přitvrdím“: Co znamená zvýrazněné být sám k sobě skutečně pravdivý?

Stručně: odhalit manipulaci spojenou s naší „zvířecí částí“ (více v 1.+ 3.příspěvku Kdo je člověk):

Narodíme se do těla se „zvířecí“ a „duchovní částí“. Dostaneme dar svobodné volby věnovat svoji energii pozornosti té či oné své části – a pak za to nést odpovědnost (stát se „neživým“ či „Živým“). * Připomenu podrobněji údaje ke „zvířecí části“, která tvoří naše Vědomí:

A. Prvotní Vědomí „zvíře v nás“ (malé „dítě v nás“) je spojeno s potřebami těla, jejich zajištěním (jsou prioritní a naléhavé), včetně využití instinktů nejen v situacích ohrožení (patří sem i „bezpečí stáda“) - Toto Vědomí je spojeno převážně s negativními emocemi (strach, smutek, úzkost a hněv).

B. Druhotné Vědomí je sobecký „egoista v nás“ („jájínek“, naštvaný „brouk Pytlík“ okecá cokoli); je tím, co nás odlišuje od zvířete (od malého dítěte) je spojeno s intelektem tj. s komunikací v podobě řeči, se čtením, s logikou, s výpočty, s tvořivostí… - Druhotné Vědomí je též běžně spojeno převážně s negativními emocemi (strach, smutek, úzkost a hněv: které „fikaněji“ zabarvuje egem, pýchou, přáními a touhami, podvody, lží, přetvářkou…).

Připusťme si, že v naprosté většině žijeme pod nadvládou obou zvířátek (a druhé to zdůvodní).

Sami v sobě jsme jejich nesvobodní otroci – a je to paradoxně naše svobodná volba.

„Moderní pokroková civilizace“ odvrhla „duchovní cestu“ jako nerozumnou a Boha šmahem nahradila „darwinismem“ aj. Touto manipulací jsme jako společnost ztratili integritu, celistvost a stali jsme se manipulovatelní – otevřela se cesta ke světovládě globální moci.
Kolektivní západ uvedené dovedl „k dokonalosti“ - sněhové vločky jsou nejen naše děti, ale i celá západní společnost. Většinově jsme tu prázdní. Nerozeznáme dobro od zla. Předci by řekli, že jsme se zaprodali ďáblu a propadneme peklu. Prvním předpokladem jak „z kola ven“ je, že si to uvědomíme. Lžou v naprosté většině všichni kolem nás a o všem – a co je horší: lžeme si sami sobě (nepoznáme, že za nás mluví, rozhodují a jednají naše „vnitřní zvířátka“).

** Pokud sobě a společnosti nevrátíme morální hodnoty a Boha (fyzika k němu má kousek), pak jakékoli jiné vize nás ponechají ve zvířecím kabátě a v otroctví vnitřní i vnější manipulace. Příroda nás pak sama smete jako parazity. Buďme sami v sobě v pravdě: jsme manipulováni sami sebou – a egregor Systému „našeptává“ lži a polopravdy (prvek vnější manipulace). Hledejme Boha uvnitř sebe a kultivujme svoji „zvířecí část“ - rozvíjejme ctnosti a používejme své vlohy a schopnosti ku prospěchu všech… tvořme vědomě svoji integritu (celistvost), pak se „probudíme“.

Zopakuji „myšlenky“ (obrazy) nejsou naše, proudí do mozku ze Systému a my si z nich svobodnou volbou vybíráme, kterým věnujeme pozornost, emoce (či city) a dle kterých jednáme. Pokud to „my“ jsou naše „vnitřní zvířátka“, pak je „vystaráno“. „Vnitřní zvířátka“ v nás vedou často nekonečný vnitřní dialog (jsou to herci v našem vnitřním hledišti – mají rádi třeba hru s názvem „coby tomu řek(la)“ či „coby kdyby“…)
Prvním ukazatelem jsou naše negativní emoce, za nimi jsou vždy „zvířátka“… máme svobodnou volbu, ale i odpovědnost. Společnost je tvořena z jedinců…
Např. strach dává Systému od nás vysokou energii pozornosti („živíme ho“) a strach nasedá od nepaměti na nevědomost. Pokud rozpoznáme vnitřní a vnější manipulaci pak strachu pozornost nedáme… jednoduché (ale pracné).

17.5.2024