Výzvy doby 10 - pokračování Kdo je člověk

Výzvy doby (10) – krása – příspěvek 1 9 . Kdo je člověk?

** následující text (ve vazbě na předcházející příspěvky 17 a 18 k umění) bude* o mystériu krásy - o krásno záměrně přicházíme a skutečné krásy ubývá a odlidšťuje se.

** krása otevírá dveře k naší „andělské části“ a vede nás k vyšším citům, k dobru, k mravnosti…*

** krása je jakýmsi pravzorem krásna, ale je i něčím mnohem víc.*

** je třeba, aby* pěstitelé vize otevřeli dveře kráse, kterou globální moc záměrně degraduje.

** pro vhled na archanděla Anaela a jeho vlivy* opět vy užiji myšlenky Emila Páleše*…*

** omlouvám se za délku textu, ale je důležité si připomenout všechny aspekty krásy ať je neztratíme*

** krása je jako sfinga: je věčnou otázkou…*

******* Mystérium krásy

** na úvod..

  • v předcházejících textech se psalo o moci pozornosti, kterou věnujeme: buď naší „zvířecí části“ v souladu se záměry Systému (a globální moci) a pak se zvířetem stáváme i v každodenní realitě – nebo pozornost zaměřujeme intuitivně ke tvořivé kráse umění a ke službě druhým, abychom rozvíjeli svoji „andělskou část“ a náš skutečný smysl života (nalezení duchovní cesty).

  • psalo se, že myšlenky generuje Systém a proto i jednostranný rozum (nadvláda Vědomí) nás vede do slepé uličky – jak osobní, tak celospolečenské. Díky adoraci rozumu (dnešní náboženství) se brodíme v důsledcích odtržení našeho poznávání od morálky – a chápu, že to odmítáme přijmout.

  • pokud se skutečně (pokorně) chceme vrátit k lidství (k humanitě ve všech směrech), pak podle mne je třeba znovu nahlédnou do vlastního nitra a vynést odtud bezpodmínkovou Lásku, něhu, vroucnost… vykoupat v ní své srdce a vnést ji zpět do světa prostřednictvím podpory krásy…

  • darwinisté nám vnutili představu člověka, který zabíjí druhé, aby údajně přežil (paradox). Vnutili nám, že vše musí být jen účelné a že tedy účel světí prostředky… a i krásu ženou do účelu množení… Tím nás vedou cíleně k destrukci (k sebepoškození, k ničení… k drogám…) - vysvětlím dále.

  • pojďme se společně podívat na fenomén krásy

**** Podoby krásy**

  • krásným je v přírodě vše (dokážeme-li to vidět) od krajiny, rostlin, zvířat… až po člověka…

  • krásným může být (někdy jen pro někoho) ale i nehmotná věc: mezilidská situace, charakter… idea, myšlenka… matematický vzorec…

  • krása je tedy jak objektivní, tak i subjektivní a pojem krásy je společný i individuální: je tam společný průnik, jádro, na které se naprostá většina citlivých lidí shodne – současně je to i individuálně podbarvené: a každý vidí krásu trochu jinak.

  • smysl pro krásu je jak vrozený: novorozenci v kolébce déle pozorují krásné tváře, tak kulturně podbarvený: každá kultura (v čase) si vytváří svoje představy o kráse (móda, zvyky, keramika… idoly krásy…): tj vytváří si dobové „obrazy“ krásna a ty pak nějak pozměňují vrozený vzorec krásy.

  • smysl pro krásu je něco jako hodnotový kompas k určení toho, co má skutečnou hodnotu.

  • estetické soudy (na to, co je krásné) jsou smyslové, citově-emocionální a intelektuální zároveň

(kdyby to bylo jen smyslové potěšení, tak to nebylo o kráse) i lidská krása je souhrou, spojením: vnitřní a vnější krásy (nestačí jen jedno z toho).

  • střídání estetických pravzorů v dějinách je naprosto rozhodující pro osudy kultur

– z umění se dá vyčíst osud národa (co se v budoucnu stane), osudy států, říší.

– když se vymění podvědomý praobraz krásna, tak se tím mění celý žebříček hodnot.

– jiná hodnota se stane ústřední a okolo ní se přeorganizují všechny oblasti ve společnosti: myšlení, věda, politika, struktura státu… vše se promění.

Například:

– v 5 st př.Kr. Perikleitův Kánon pro klasické řecké sochy (jaké poměry všech částí těla mají mít, aby to bylo harmonické a ideální): idolem krásy se stala socha Afrodity dívčí, zdrženlivá, cudná… a Řeky čekají Periklovy Athény a velký rozkvět civilizace

– později v Helénském období: idolem krásy se stala Afrodita nepokojně smyslová, svůdná … a Řeky čekal chaos, rozvrat a zánik státu

  • krása je mostem mezi smyslovým a duchovním – není ani čistě duchovní, ani čistě hmotná… (obrazy a sochy v chrámech)

  • krása je spojována s planetou Venuší a bohyní lásky Afrodité (přináší něhu, křehkost, lásku k přírodě, tělesné požitky…). Poslem a dárcem lásky pro zamilované je v symbolech srdce Amórek s lukem a šípy (šíp přináší něco nezapomenutelného, sladkou bolest…). Venuše (Večernice i Jitřenka) symbolizuje touhu po harmonii a kráse, ale i po bohatství a majetku. Ideálem je duchovní Láska. Venuše je napojena na naše éterické tělo (citlivost).

**** Charakteristiky krásy**

a) krása je mocná a vlivná: krásní lidé mají výhody: dostávají lepší známky ve škole, rychleji je povyšují v zaměstnání i v bezpečnostních sborech, zastavují jim auta při stopování, vyměřují jim nižší tresty (uvedené dokazují sociologické studie).

b) kráse se většina klaní: když vládnou královny, statisticky roste počet básníků a jejich oslavných děl – za kosmetiku se ročně vydává více peněz než na vzdělání – pro krásu se podstupují plastické operace, mrzačí nohy vysokými podpatky… - být v modelingu je snem…

c) krása je umělkyně: tvoří: zážitek krásy je inspirací, darem múzy – žena je inspirátorkou uměleckých děl. Rozum má sklon se mechanicky dokola opakovat, ale krása v lásce plodí nové, co tu ještě nebylo: buď na hmotné úrovni (děti) nebo na duchovní úrovni v Lásce ke Kristu (Sv.Terezie, Sv.František…).

d) krása je mystička, anachistka, revoluciánářka: dýchá svobodou (to je její živel): zamilování je revolucí v osobním životě (dokáže rozbít předcházející vztah…) - obdobně revoluce v celé společnosti: když přijde, tak vše staré, co překáží, rozmetá…

  • v lásce platí nejvyšší zákon: není zde žádné donucení, žádné musíš (pokud ano, pak odchází).

  • mystik neposlouchá žádné vnější struktury, ale naslouchá svému nitru…

  • romantismus lásky… či ve středověku trubadúři… přichází do kulturní doby opakovaně pod vlivem ducha času archanděla Anaelaviz k romantismu příspěvek 17.

– v romantismu začala krása inspirovat lidi: začali být nadšení národními a krajovými zvláštnostmi a místními odlišnostmi, pěstovali je, zvelebovali… a po celé Evropě začaly nacionalistické boje (za 70let rozbrojů přemalovaly mapu Evropy na národní státy – kolem r.1800).

e ) pro krásu se umírá: a to nejen v soubojích mužů o přízeň ženy… - krása je Sirénou smrti:

– v přírodě se zásah krásou často rovná okamžité sebevraždě (kudlanka nábožná, černá vdova… tah tichomořských lososů přes oceán do řek k pramenům, kde po vytření klesají ke dnu a umírají…)

– rostlina zkrásní květem a to co zkrásní (květ) odumírá a odpadne (zelené části ne).

se vznikem pohlaví přišla smrt (do té doby ji lidé neznali) – existuje o tom mnoho mýtů po celé Zemi (u nás církevně účelově upravený do podoby „dědičného hříchu“ vyhnání Adama a Evy z ráje, a když přijde Jahve, tak si zakrývají fíkovým listem pohlaví: zjistí najednou, že se liší pohlavím).

– umělci v romantismu umírají mladí (intenzivně žijí, zamilují se, tvoří… a umírají: W.A.Mozart 35let, F.Schubert 31let… (v období klasicismu umírají později: J.S.Bach 65let, J.Haydn 77let…)

Pozn s archandělem Anaelem přicházejí do kultury hromadné sebevraždy:

– cca 300 př.Kr.: filosofové v Řecku logicky zdůvodňovali, proč je smrt krásná a je rozumné se zabít; Heisianas mluvil tak krásně, že se po jeho přednáškách posluchači zabíjeli…

– 3-4 st.: velké Anaelské období křesťanských mučedníků: zabít se jako mučedníci, bylo jejich nadšeným cílem: zahlcovali soudy žádostmi, aby je odsoudili ke smrti…

– 1773 inspiroval Goethe „Utrpením mladého Werthera“ k mnoha nápodobám: stejně se oblékli jako Werther a zabili se… (Goetheho policie nutila, aby závěr přepsal…).

f ) krása individualizuje:

  • nepohlavní organizmy (rozmnožování vegetativní, dělením…) mají hromadný charakter

– např trávy: jsou jednotné, jednotvárné, nenápadné, zelené…, ale velmi vitální – je jich pohromadě hodně (není jedna tráva o samotě) – tráva žije pro účelnost (obilniny jsou zušlechtěné trávy).

– rychle rostou (např. rybky: statisíce jiker, tisíce malých rybek…) a nikdo se o potomstvo nestará.

  • pohlavní organizmy tvoří úžasnou variabilitu, jedinečnost, osobitost…

– pohlavní znaky vedou k rozvětvování druhů, ke specializaci… dle barev, ocasů, hřebenů, paroží, „hlasů“… se jednotlivé druhy páří (např tučňák pozná tu „svoji“ mezi stovkami jiných dle hlasu).

– mají méně potomstva, dlouhou výchovu… (investují do kvality).

  • když se chce zrodit individuální lidská duchovní bytos t, potřebuje svůj jedinečný genotyp…

– kdybychom neměli individuální duchovní podstatu a byli bychom všichni jen skupinová duše, stačilo by nám nepohlavní rozmnožování…

  • dříve (cca 3miliony let) pohlaví neexistovala, vše se rozmnožovalo nepohlavně: organismy měli cyklickou DNA: umí se libovolně krát kopírovat, tj neexistovalo stárnutí.

– ve chvíli, kdy vzniklo pohlaví, se kruhová DNA roztrhla na lineární – ta z konců stále ubývá a po určitém počtu dělení buňka umírá (není schopná se stále dělit).

– pohlavní organizmy (od chvíle kdy jsou pohlavní) jsou naprogramovány na stárnutí a smrt těla: tzv genetické hodiny (to je skutečný dědický „hřích“ ve vazbě na karmu).

** krása obvzlášňuje: venušanské typy lidí mají kouzlo, charisma, vyzařují zvláštní dojem…

– typický tvořivý umělec je nekonvenční, výstřední… se zvláštní osobností…

g ) krása ukrývá tajemství nesmrtelnosti: zamilovaní lidé mívají zážitek, že se jim zpřítomnila věčnost (viz básnická díla) – krása inspiruje zamilovanost a ta vede k pokračování rodu, kdy sice jedinec umírá, ale rod (přímením) v dětech pokračuje… - rodí se nová individuální duchovní bytost.

– pohlavní buňky (díky telomeráze) jsou jediné, které v těle nestárnou: kdyby stárly, tak by i děti byly stále starší… až by zahynuly.

– pokud se zamilovanost od tělesného obrátí se stejnou vroucností k duchovnímu nakročí k věčnosti

mystérium nesmrtelnosti není vázané na tělo (ani na smrt těla, jak mnohdy vehementně hlásají církve), ale na Duši a skutečnou duchovní cestu… (více předcházející příspěvky).

**** Co je t o krás a?**

  • krása vládne za hranicemi rozumu a účelnosti – vymyká se intelektuálům…

  • krása není odvoditelná z praktické sféry a z účelovosti (je to s ní jako s penězi – jedině peníze jsou neužitečné: nelze je na nic použít; nejsou účelné, ale lze si za ně vše účelné koupit).

  • krása není užitečná: ona je víc než užitečná: je měřítkem účelnosti.

– krása nemá účel: krása je smysl sám.

– vlastně jde o řetěz účelů (něco dělám kvůli…) až skončím u smyslu – účelné věci směřují ke kráse (naši předkové dokázali účelným věcem dát krásu – zdobením, tvarem, barvou, materiálem…)

  • zážitek krásy a harmonie (symetrie či zlatý řez): to je něco, co uspokojuje samo o sobě, co potěší, co člověka přitahuje… co rezonuje s jeho osobním významem…

– zážitek krásy je zážitkem hodnoty… v té chvíli (už to není, že je to kvůli něčemu jinému, druhému)

– krása není hodnotou za peníze, je hodnotou sama o sobě – je sama pro sebe…

– krása nás dovede k jinému hodnotovému žebříčku, který je daný tím, co považujeme za krásné, za hodnotné… co stojí skutečně za to… a k mravnosti.

  • krása nám ukazuje smysl našeho života – cíl života máme všude tam, kde nás oslovuje krása.

– krása s námi kráčí po skutečné duchovní cestě – vede nás k sobě samému, k naší Duši, k věčnosti.

**** Proč je tu krása?

***** 1 ***** krása nás vyzývá vyvíjet se k něčemu vyššímu :

** začněme od dávnověku: venušanskými tvory jsou ptáci: jen díky kráse v druhohorách ptáci vzlétli – ptáci přinesli na Zem rituální tance a zpěv (do té doby se tu nezpívalo) – ptáci jsou nejvyzdobenější tvorové, jsou to umělci, neustále jsou nadšení a zamilovaní…

– ptáci přinesli párovou osobní věrnost až do smrti (v předcházejícím období plazů to nebylo).

  • v druhohorách vznikl limbický systém, emocionální mozek… - a osobní láska (nejen druhová).

– když má někdo nefunkční limbický systém, ztratí motivaci něco dělat – ztratí zájem o život.

– venušanské orgány lidského těla jsou spojené s motivací (duchovní rozměr: pocit hodnoty a hodnotová síla člověka pohání o něco se zajímat a něco dělat).

** láska má moc přeměnit člověka: nenajdeme tu nic jiného co má moc přeměnit lidskou povahu.

– v poselství pohádek: láska dokáže: přeměnit žábu v prince… kráska a zvíře… šípková Růženka…

– láska vyvolá zkroušení nad vlastní nedokonalostí: zamilovaní touží stát se pro svůj idol lepšími – láska rozzáří ideály dospívajících (ideál je to, co toužíte být, ale zatím nejste).

střetnutí s krásou vyvolává touhu darovat se, obětovat se něčemu vyššímu (cennějšímu).

– přes Lásku, vroucnost, něhu…

2 krása má svoji úlohu: navazuji na výše uvedenou charakteristiku krásy: bod d)

** přináší, tvoří nové tím, že se dívá (inspirací člověka) do našeho nitra, do Duše… do toho, co cítí a jedná tak, jak cítí… řídí se tím, co cítí – mystika, pocitové „andělské“ vnímání

– žádá: poslouchat nitro, intuici a překonávat to staré (ve vnější realitě) tím, že z nitra vyvěrá nové, co se chce zrodit (tvořivé dílo, nová myšlenka, idea, uspořádání… vztah…) - revolucionářka

– v obdobích vlády ducha času archanděla osudu Anaela, se zvyšuje důraz – anarchie… *(*i smrt).

** krása má obrovskou sílu (nejen na osobní úrovni) – více v příspěvcích 17 a 18 k roli umění.

3 krása je příslibem a předzvěstí budoucnosti*:*

  • jakmile člověka osloví krása, tak tam se vždy chce něco z budoucnosti zrodit v přítomnosti

– těhotná žena zkrásní před narozením dítěte (obklopí ji zvláštní světlo – vtěluje se Duše…).

– rostlina zkrásní: rozkvete, když má přijít plod.

– slovanské dívky jsou krásné, protože slovanská kultura má vydat svoje plody (zatím ukryté v naší vnitřní inspiraci).

  • krása tvoří duchovní kalich pro sestup vyššího duchovního impulzu… (zejména v době dospívání).

** kde není krása, tam už není inspirace - a neplodný život se jen jednotvárně opakuje…

4 krása v nastavení a ve svobodné volbě:

  • každé naše poznání začíná citem či emocí – ty nás v životě řídí a rozhodují o našich životech: jedná se o náš vědomý či nevědomý výchozí stav, o naše vnitřní nastavení (cit: naše pozornost se rozhodla pro dobro, jdeme-li cestou krásna – nebo emoce: naše pozornost se rozhodla pro zlo, nevnímáme-li krásno kolem sebe… a krásu degradujeme na něco podřadného, zbytečného…)

  • každé naše poznání začíná jedním z cyklických vlivů konkrétního ducha času (archanděla či jeho démona), jednoho ze sedmi a velký cyklus (cca 400let) prolínají menší cykly (po 72letech) – pokud o těchto cyklech víme, dokážeme se na jeho vlivy včas předem připravit… a pěstování krásna nás povede k pozitivnímu vlivu archandělů.

  • každý cit (láska, vroucnost, něha…) skrývá zrnko pravdy (pokud vydolujete zrnko z citu, rozluštíte a zušlechtíte…) a každý cit je tušením nějaké vyšší pravdy…

**** Co na to věda a darwinisté ?**

1 nikdo nás neučí to nejdůležitější ze všeho: sebepoznání – učíme se vše „nějak“ poznávat, jen ne sebe… - každý chápe, že je potřebné „cosi vnějšího“ studovat (ekonomii, techniku, biologii…), ale naše vlastní Duše a Vědomí je záhadou (pokud přiznáme, že Duši máme) – máme psychologii, náboženství: ale psycholog ani kněz nepomůže, abychom si rozuměli a věděli si skutečně rady…

  • nerozumíme si a je čas si to přiznat… protože důsledky jsou hrozné.

– poznání bez sebepoznání je ignorace… i všechny vnější vědy jsou špatně, jsou pokřiven**é

– pokřivení způsobují slepé úhly vzniklé emočně-pocitovým nasměrováním naší pozornosti: např

  • mechanický determinismus jako obraz světa tu strašil 300-400let (od Galilea).

  • Freud chtěl vybudovat vědeckou psychologii: výsledkem byla projekce jeho sexuálních problémů do druhých lidí (netušil, že on sám je homosexuál).

  • to samé udělal Darwin: vozili ho lodí po světě, do pralesů… uviděl přírodu, jak žijí zvířata…

– začalo se mu zdát, že v pralese funguje vše jako v anglickém kapitalismu.

– a udělal projekci kapitalistického systému na svět: soutěží se, méně schopný jde z kola ven…

** tím, že nepoznáme sami sebe, nechápeme, co se v nás děje: nechápeme, že na nás působí síly dobré i zlé (archandělů i démonů, 3tích sil, mrtvých…) cílené na naši „zvířecí či andělskou část“.

– mám-li sebepoznání a uvědomuji-li si své vlastní sklony, svou poznávací optiku, pak si umím pokřivení „odečíst“ a dokáži zahrnout i vliv vnějších sil… - dnes sebepoznání nemáme, jsme slepí…

2 postmoderna odklonila vědu od morálky – více příspěvek 1 4 (sociální darwinismus).

3 darwinismus je další slepou uličkou vědy (stejně jako předcházející determinismus)…

  • stal se náboženstvím – vírou, o které se nepochybuje, která se nezpochybňuje… přestože motorem poznání byla vždy pochybnost, zvídavost, kladení otázek a hledání odpovědí…

– vírou, která má své fanatické inkvizitory a jedině přípustné (často koupené) vykladače – ostatní jsou heretici, kacíři… a nemají ve skutečné vědě místo…

– vírou, kterou nahradili Boha, kterou postavili naroveň Boha: tou pravou vírou je přežití (odvozené z konkurence kapitalismu – viz výše) tj: v terminologii tzv přirozený výběr

  • proč je ocas páva krásný?: aby upoutal pávici

– hmotný biolog poví: ocas páva je pěkný pro pávici a s takovým pávem se rozmnožuje (na strukturách pavího ocasu je vidět, že páv nemá parazity; kdyby je měl, byly by vzorce poškozené).

– ale už zamlčí: proč se paví ocas líbí lidem? - měl by odpovědět: protože se sním chtějí rozmnožit (protože dle darwinismu musí být jen jediný účel v celé přírodě: tj podle této logiky, když se vám jeví paví ocas krásný, tak byste tu neměli být, vyhynuli byste… protože dle darwinistů má krása jen jediný účel: rozmnožování) – ale paví ocas je krásný pro každého, nejen pro pávici.

  • nejzávažnější a nejméně celosvětově uvědomělá lež: „pohlaví je tu kvůli rozmnožení

– nepohlavní rozmnožování (pučením, dělením…) splňuje účel rozmnožování lépe: je to jednodušší, méně energeticky nákladné, lehčí…

– ale pohlavní organismy jsou všechny méně vitální a méně plodné (méně potomků a méně často)

– neobstojí ani teorie o zkvalitnění potomků, protože mutace jsou dobré i škodlivé: např vznik struktur (např jelení parohy), které se stále zvětšují až druh vyhyne (neunese parohy, neuteče…).

– pohlavní výběr tedy nevede k lepšímu přežití, ale k vyhynutí – kvůli kráse nepřežijí nejkrásnější

– pohlaví nevznikla kvůli rozmnožování, ale dostala se do souvislosti s rozmnožováním: s cílem individualizace: pro vznik jedinečné duchovní bytosti a ne skupinové duše více viz výše bod f).

4 darwinismus a krása – darwinisté jsou posedlí jediným účelem: tzn chtějí zredukovat i krásu na účelnost: tj jak odvodit z účelnosti, z přežití celou sféru krásy (rozsáhle popsanou v tomto textu)

– to, že darwinismus je účelovým sluhou Systému (globální moci) si uvědomuje málokdo – cílí totiž na naši „zvířecí část“ (na naše emoce a pudy) a ke kráse dává rovnítko: sex.

– uvedené rovnítko je cíleně zavádějící a zničující pro humanitu, lidství a zejména pro dospívající.

***** zamlžení, rozvolnění a relativismus smyslu krásy je sociálním hříchem - podporou zla :

– ve chvíli, kdy je mladá generace z nitra silně oslovena pravzorem krásna, tak si díky nepoznání smyslu krásy neumí odpovědět, co to pro ni znamená pro seberozvoj v lidském, duchovním smyslu.

– ve chvíli, kdy má formovat svoji osobnost, tak je srážena darwinismem do živočišna…

– nevydá se na cestu prozření, za vyšším smyslem, na skutečnou morálně-duchovní cestu.

– v mladých lidech se probouzí vrozená touha po mystickém zážitku (ale mystika není uznávaná, nemá ve společnosti místo: tak se tato přirozená touha destruktivně mění v drogovou závislostdrogy jsou falešnou náhradou po mystické extázi).

– probouzí se v nich duchovní impuls, který místo aby je pozvedal do vyšší duchovní dimenze, je srážený do sexuality, do živočišna: protože všude je vsugerované, že smyslem toho všeho je jen sex

bez vyšších ideálů zavládne v nitru nuda a tu mladý člověk nevydrží: jeho ta strašlivá nuda vede k destrukci (k sebeublížení, k ničení vnějšího, ke střelbě do druhých…).

– pokud mladý člověk nemá možnost bojovat za ideály (nebo nechce, nesnaží se…), pak nemůže dokončit svoji individualizaci – zůstává manipulovatelným „dítětem“.

  • tuhle lidskou a morální devastaci, destrukci podle mne podporuje postmoderna, darwinismus… a řídí Systém (globální moc).

  • to vše souvisí s pochopením, co krása od nás žádá…

  • Zopakuji z minulého příspěvku:

Je třeba ukotvit vizi pro ČR ve všech třech oblastech poznání: srdce (cit) – rozum - smysly (praxe).

Cestou k srdci je umění v skutečné lidské tvořivé laskavé podobě (anděl a v nás).

Cestou k srdci je krása**, harmonie, klid, duchovní napojení**… (přední B ytost),

Cestou k srdci je vroucnost, Láska k přesahu…

25.10.2024