Výzvy doby 10 - pokračování Kdo je člověk

Rosta · říjen 25, 2024, 6:26pm

Výzvy doby (10) – krása – příspěvek 1 9 . Kdo je člověk?

** následující text (ve vazbě na předcházející příspěvky 17 a 18 k umění) bude* o mystériu krásy - o krásno záměrně přicházíme a skutečné krásy ubývá a odlidšťuje se.

** krása otevírá dveře k naší „andělské části“ a vede nás k vyšším citům, k dobru, k mravnosti…*

** krása je jakýmsi pravzorem krásna, ale je i něčím mnohem víc.*

** je třeba, aby* pěstitelé vize otevřeli dveře kráse, kterou globální moc záměrně degraduje.

** pro vhled na archanděla Anaela a jeho vlivy* opět vy užiji myšlenky Emila Páleše*…*

** omlouvám se za délku textu, ale je důležité si připomenout všechny aspekty krásy ať je neztratíme*

** krása je jako sfinga: je věčnou otázkou…*

******* Mystérium krásy

** na úvod..

v předcházejících textech se psalo o moci pozornosti, kterou věnujeme: buď naší „zvířecí části“ v souladu se záměry Systému (a globální moci) a pak se zvířetem stáváme i v každodenní realitě – nebo pozornost zaměřujeme intuitivně ke tvořivé kráse umění a ke službě druhým, abychom rozvíjeli svoji „andělskou část“ a náš skutečný smysl života (nalezení duchovní cesty).
psalo se, že myšlenky generuje Systém a proto i jednostranný rozum (nadvláda Vědomí) nás vede do slepé uličky – jak osobní, tak celospolečenské. Díky adoraci rozumu (dnešní náboženství) se brodíme v důsledcích odtržení našeho poznávání od morálky – a chápu, že to odmítáme přijmout.
pokud se skutečně (pokorně) chceme vrátit k lidství (k humanitě ve všech směrech), pak podle mne je třeba znovu nahlédnou do vlastního nitra a vynést odtud bezpodmínkovou Lásku, něhu, vroucnost… vykoupat v ní své srdce a vnést ji zpět do světa prostřednictvím podpory krásy…
darwinisté nám vnutili představu člověka, který zabíjí druhé, aby údajně přežil (paradox). Vnutili nám, že vše musí být jen účelné a že tedy účel světí prostředky… a i krásu ženou do účelu množení… Tím nás vedou cíleně k destrukci (k sebepoškození, k ničení… k drogám…) - vysvětlím dále.
pojďme se společně podívat na fenomén krásy…

**** Podoby krásy**

krásným je v přírodě vše (dokážeme-li to vidět) od krajiny, rostlin, zvířat… až po člověka…
krásným může být (někdy jen pro někoho) ale i nehmotná věc: mezilidská situace, charakter… idea, myšlenka… matematický vzorec…
krása je tedy jak objektivní, tak i subjektivní a pojem krásy je společný i individuální: je tam společný průnik, jádro, na které se naprostá většina citlivých lidí shodne – současně je to i individuálně podbarvené: a každý vidí krásu trochu jinak.
smysl pro krásu je jak vrozený: novorozenci v kolébce déle pozorují krásné tváře, tak kulturně podbarvený: každá kultura (v čase) si vytváří svoje představy o kráse (móda, zvyky, keramika… idoly krásy…): tj vytváří si dobové „obrazy“ krásna a ty pak nějak pozměňují vrozený vzorec krásy.
smysl pro krásu je něco jako hodnotový kompas k určení toho, co má skutečnou hodnotu.
estetické soudy (na to, co je krásné) jsou smyslové, citově-emocionální a intelektuální zároveň

(kdyby to bylo jen smyslové potěšení, tak to nebylo o kráse) i lidská krása je souhrou, spojením: vnitřní a vnější krásy (nestačí jen jedno z toho).

střídání estetických pravzorů v dějinách je naprosto rozhodující pro osudy kultur

– z umění se dá vyčíst osud národa (co se v budoucnu stane), osudy států, říší.

– když se vymění podvědomý praobraz krásna, tak se tím mění celý žebříček hodnot.

– jiná hodnota se stane ústřední a okolo ní se přeorganizují všechny oblasti ve společnosti: myšlení, věda, politika, struktura státu… vše se promění.

Například:

– v 5 st př.Kr. Perikleitův Kánon pro klasické řecké sochy (jaké poměry všech částí těla mají mít, aby to bylo harmonické a ideální): idolem krásy se stala socha Afrodity dívčí, zdrženlivá, cudná… a Řeky čekají Periklovy Athény a velký rozkvět civilizace…

– později v Helénském období: idolem krásy se stala Afrodita nepokojně smyslová, svůdná … a Řeky čekal chaos, rozvrat a zánik státu…

krása je mostem mezi smyslovým a duchovním – není ani čistě duchovní, ani čistě hmotná… (obrazy a sochy v chrámech)
krása je spojována s planetou Venuší a bohyní lásky Afrodité (přináší něhu, křehkost, lásku k přírodě, tělesné požitky…). Poslem a dárcem lásky pro zamilované je v symbolech srdce Amórek s lukem a šípy (šíp přináší něco nezapomenutelného, sladkou bolest…). Venuše (Večernice i Jitřenka) symbolizuje touhu po harmonii a kráse, ale i po bohatství a majetku. Ideálem je duchovní Láska. Venuše je napojena na naše éterické tělo (citlivost).

**** Charakteristiky krásy**

a) krása je mocná a vlivná: krásní lidé mají výhody: dostávají lepší známky ve škole, rychleji je povyšují v zaměstnání i v bezpečnostních sborech, zastavují jim auta při stopování, vyměřují jim nižší tresty (uvedené dokazují sociologické studie).

b) kráse se většina klaní: když vládnou královny, statisticky roste počet básníků a jejich oslavných děl – za kosmetiku se ročně vydává více peněz než na vzdělání – pro krásu se podstupují plastické operace, mrzačí nohy vysokými podpatky… - být v modelingu je snem…

c) krása je umělkyně: tvoří: zážitek krásy je inspirací, darem múzy – žena je inspirátorkou uměleckých děl. Rozum má sklon se mechanicky dokola opakovat, ale krása v lásce plodí nové, co tu ještě nebylo: buď na hmotné úrovni (děti) nebo na duchovní úrovni v Lásce ke Kristu (Sv.Terezie, Sv.František…).

d) krása je mystička, anachistka, revoluciánářka: dýchá svobodou (to je její živel): zamilování je revolucí v osobním životě (dokáže rozbít předcházející vztah…) - obdobně revoluce v celé společnosti: když přijde, tak vše staré, co překáží, rozmetá…

v lásce platí nejvyšší zákon: není zde žádné donucení, žádné musíš (pokud ano, pak odchází).
mystik neposlouchá žádné vnější struktury, ale naslouchá svému nitru…
romantismus lásky… či ve středověku trubadúři… přichází do kulturní doby opakovaně pod vlivem ducha času archanděla Anaela – viz k romantismu příspěvek 17.

– v romantismu začala krása inspirovat lidi: začali být nadšení národními a krajovými zvláštnostmi a místními odlišnostmi, pěstovali je, zvelebovali… a po celé Evropě začaly nacionalistické boje (za 70let rozbrojů přemalovaly mapu Evropy na národní státy – kolem r.1800).

e ) pro krásu se umírá: a to nejen v soubojích mužů o přízeň ženy… - krása je Sirénou smrti:

– v přírodě se zásah krásou často rovná okamžité sebevraždě (kudlanka nábožná, černá vdova… tah tichomořských lososů přes oceán do řek k pramenům, kde po vytření klesají ke dnu a umírají…)

– rostlina zkrásní květem a to co zkrásní (květ) odumírá a odpadne (zelené části ne).

– se vznikem pohlaví přišla smrt (do té doby ji lidé neznali) – existuje o tom mnoho mýtů po celé Zemi (u nás církevně účelově upravený do podoby „dědičného hříchu“ vyhnání Adama a Evy z ráje, a když přijde Jahve, tak si zakrývají fíkovým listem pohlaví: zjistí najednou, že se liší pohlavím).

– umělci v romantismu umírají mladí (intenzivně žijí, zamilují se, tvoří… a umírají: W.A.Mozart 35let, F.Schubert 31let… (v období klasicismu umírají později: J.S.Bach 65let, J.Haydn 77let…)

Pozn s archandělem Anaelem přicházejí do kultury hromadné sebevraždy:

– cca 300 př.Kr.: filosofové v Řecku logicky zdůvodňovali, proč je smrt krásná a je rozumné se zabít; Heisianas mluvil tak krásně, že se po jeho přednáškách posluchači zabíjeli…

– 3-4 st.: velké Anaelské období křesťanských mučedníků: zabít se jako mučedníci, bylo jejich nadšeným cílem: zahlcovali soudy žádostmi, aby je odsoudili ke smrti…

– 1773 inspiroval Goethe „Utrpením mladého Werthera“ k mnoha nápodobám: stejně se oblékli jako Werther a zabili se… (Goetheho policie nutila, aby závěr přepsal…).

f ) krása individualizuje:

nepohlavní organizmy (rozmnožování vegetativní, dělením…) mají hromadný charakter

– např trávy: jsou jednotné, jednotvárné, nenápadné, zelené…, ale velmi vitální – je jich pohromadě hodně (není jedna tráva o samotě) – tráva žije pro účelnost (obilniny jsou zušlechtěné trávy).

– rychle rostou (např. rybky: statisíce jiker, tisíce malých rybek…) a nikdo se o potomstvo nestará.

pohlavní organizmy tvoří úžasnou variabilitu, jedinečnost, osobitost…

– pohlavní znaky vedou k rozvětvování druhů, ke specializaci… dle barev, ocasů, hřebenů, paroží, „hlasů“… se jednotlivé druhy páří (např tučňák pozná tu „svoji“ mezi stovkami jiných dle hlasu).

– mají méně potomstva, dlouhou výchovu… (investují do kvality).

když se chce zrodit individuální lidská duchovní bytos t, potřebuje svůj jedinečný genotyp…

– kdybychom neměli individuální duchovní podstatu a byli bychom všichni jen skupinová duše, stačilo by nám nepohlavní rozmnožování…

dříve (cca 3miliony let) pohlaví neexistovala, vše se rozmnožovalo nepohlavně: organismy měli cyklickou DNA: umí se libovolně krát kopírovat, tj neexistovalo stárnutí.

– ve chvíli, kdy vzniklo pohlaví, se kruhová DNA roztrhla na lineární – ta z konců stále ubývá a po určitém počtu dělení buňka umírá (není schopná se stále dělit).

– pohlavní organizmy (od chvíle kdy jsou pohlavní) jsou naprogramovány na stárnutí a smrt těla: tzv genetické hodiny (to je skutečný dědický „hřích“ ve vazbě na karmu).

** krása obvzlášňuje: venušanské typy lidí mají kouzlo, charisma, vyzařují zvláštní dojem…

– typický tvořivý umělec je nekonvenční, výstřední… se zvláštní osobností…

g ) krása ukrývá tajemství nesmrtelnosti: zamilovaní lidé mívají zážitek, že se jim zpřítomnila věčnost (viz básnická díla) – krása inspiruje zamilovanost a ta vede k pokračování rodu, kdy sice jedinec umírá, ale rod (přímením) v dětech pokračuje… - rodí se nová individuální duchovní bytost.

– pohlavní buňky (díky telomeráze) jsou jediné, které v těle nestárnou: kdyby stárly, tak by i děti byly stále starší… až by zahynuly.

– pokud se zamilovanost od tělesného obrátí se stejnou vroucností k duchovnímu nakročí k věčnosti

– mystérium nesmrtelnosti není vázané na tělo (ani na smrt těla, jak mnohdy vehementně hlásají církve), ale na Duši a skutečnou duchovní cestu… (více předcházející příspěvky).

**** Co je t o krás a?**

krása vládne za hranicemi rozumu a účelnosti – vymyká se intelektuálům…
krása není odvoditelná z praktické sféry a z účelovosti (je to s ní jako s penězi – jedině peníze jsou neužitečné: nelze je na nic použít; nejsou účelné, ale lze si za ně vše účelné koupit).
krása není užitečná: ona je víc než užitečná: je měřítkem účelnosti.

– krása nemá účel: krása je smysl sám.

– vlastně jde o řetěz účelů (něco dělám kvůli…) až skončím u smyslu – účelné věci směřují ke kráse (naši předkové dokázali účelným věcem dát krásu – zdobením, tvarem, barvou, materiálem…)

zážitek krásy a harmonie (symetrie či zlatý řez): to je něco, co uspokojuje samo o sobě, co potěší, co člověka přitahuje… co rezonuje s jeho osobním významem…

– zážitek krásy je zážitkem hodnoty… v té chvíli (už to není, že je to kvůli něčemu jinému, druhému)

– krása není hodnotou za peníze, je hodnotou sama o sobě – je sama pro sebe…

– krása nás dovede k jinému hodnotovému žebříčku, který je daný tím, co považujeme za krásné, za hodnotné… co stojí skutečně za to… a k mravnosti.

krása nám ukazuje smysl našeho života – cíl života máme všude tam, kde nás oslovuje krása.

– krása s námi kráčí po skutečné duchovní cestě – vede nás k sobě samému, k naší Duši, k věčnosti.

**** Proč je tu krása?

***** 1 ***** krása nás vyzývá vyvíjet se k něčemu vyššímu :

** začněme od dávnověku: venušanskými tvory jsou ptáci: jen díky kráse v druhohorách ptáci vzlétli – ptáci přinesli na Zem rituální tance a zpěv (do té doby se tu nezpívalo) – ptáci jsou nejvyzdobenější tvorové, jsou to umělci, neustále jsou nadšení a zamilovaní…

– ptáci přinesli párovou osobní věrnost až do smrti (v předcházejícím období plazů to nebylo).

v druhohorách vznikl limbický systém, emocionální mozek… - a osobní láska (nejen druhová).

– když má někdo nefunkční limbický systém, ztratí motivaci něco dělat – ztratí zájem o život.

– venušanské orgány lidského těla jsou spojené s motivací (duchovní rozměr: pocit hodnoty a hodnotová síla člověka pohání o něco se zajímat a něco dělat).

** láska má moc přeměnit člověka: nenajdeme tu nic jiného co má moc přeměnit lidskou povahu.

– v poselství pohádek: láska dokáže: přeměnit žábu v prince… kráska a zvíře… šípková Růženka…

– láska vyvolá zkroušení nad vlastní nedokonalostí: zamilovaní touží stát se pro svůj idol lepšími – láska rozzáří ideály dospívajících (ideál je to, co toužíte být, ale zatím nejste).

– střetnutí s krásou vyvolává touhu darovat se, obětovat se něčemu vyššímu (cennějšímu).

– přes Lásku, vroucnost, něhu…

2 krása má svoji úlohu: navazuji na výše uvedenou charakteristiku krásy: bod d)

** přináší, tvoří nové tím, že se dívá (inspirací člověka) do našeho nitra, do Duše… do toho, co cítí a jedná tak, jak cítí… řídí se tím, co cítí – mystika, pocitové „andělské“ vnímání…

– žádá: poslouchat nitro, intuici a překonávat to staré (ve vnější realitě) tím, že z nitra vyvěrá nové, co se chce zrodit (tvořivé dílo, nová myšlenka, idea, uspořádání… vztah…) - revolucionářka

– v obdobích vlády ducha času archanděla osudu Anaela, se zvyšuje důraz – anarchie… *(*i smrt).

** krása má obrovskou sílu (nejen na osobní úrovni) – více v příspěvcích 17 a 18 k roli umění.

3 krása je příslibem a předzvěstí budoucnosti*:*

jakmile člověka osloví krása, tak tam se vždy chce něco z budoucnosti zrodit v přítomnosti

– těhotná žena zkrásní před narozením dítěte (obklopí ji zvláštní světlo – vtěluje se Duše…).

– rostlina zkrásní: rozkvete, když má přijít plod.

– slovanské dívky jsou krásné, protože slovanská kultura má vydat svoje plody (zatím ukryté v naší vnitřní inspiraci).

krása tvoří duchovní kalich pro sestup vyššího duchovního impulzu… (zejména v době dospívání).

** kde není krása, tam už není inspirace - a neplodný život se jen jednotvárně opakuje…

4 krása v nastavení a ve svobodné volbě:

každé naše poznání začíná citem či emocí – ty nás v životě řídí a rozhodují o našich životech: jedná se o náš vědomý či nevědomý výchozí stav, o naše vnitřní nastavení (cit: naše pozornost se rozhodla pro dobro, jdeme-li cestou krásna – nebo emoce: naše pozornost se rozhodla pro zlo, nevnímáme-li krásno kolem sebe… a krásu degradujeme na něco podřadného, zbytečného…)
každé naše poznání začíná jedním z cyklických vlivů konkrétního ducha času (archanděla či jeho démona), jednoho ze sedmi a velký cyklus (cca 400let) prolínají menší cykly (po 72letech) – pokud o těchto cyklech víme, dokážeme se na jeho vlivy včas předem připravit… a pěstování krásna nás povede k pozitivnímu vlivu archandělů.
každý cit (láska, vroucnost, něha…) skrývá zrnko pravdy (pokud vydolujete zrnko z citu, rozluštíte a zušlechtíte…) a každý cit je tušením nějaké vyšší pravdy…

**** Co na to věda a darwinisté ?**

1 nikdo nás neučí to nejdůležitější ze všeho: sebepoznání – učíme se vše „nějak“ poznávat, jen ne sebe… - každý chápe, že je potřebné „cosi vnějšího“ studovat (ekonomii, techniku, biologii…), ale naše vlastní Duše a Vědomí je záhadou (pokud přiznáme, že Duši máme) – máme psychologii, náboženství: ale psycholog ani kněz nepomůže, abychom si rozuměli a věděli si skutečně rady…

nerozumíme si a je čas si to přiznat… protože důsledky jsou hrozné.

– poznání bez sebepoznání je ignorace… i všechny vnější vědy jsou špatně, jsou pokřiven**é…

– pokřivení způsobují slepé úhly vzniklé emočně-pocitovým nasměrováním naší pozornosti: např

mechanický determinismus jako obraz světa tu strašil 300-400let (od Galilea).
Freud chtěl vybudovat vědeckou psychologii: výsledkem byla projekce jeho sexuálních problémů do druhých lidí (netušil, že on sám je homosexuál).
to samé udělal Darwin: vozili ho lodí po světě, do pralesů… uviděl přírodu, jak žijí zvířata…

– začalo se mu zdát, že v pralese funguje vše jako v anglickém kapitalismu.

– a udělal projekci kapitalistického systému na svět: soutěží se, méně schopný jde z kola ven…

** tím, že nepoznáme sami sebe, nechápeme, co se v nás děje: nechápeme, že na nás působí síly dobré i zlé (archandělů i démonů, 3tích sil, mrtvých…) cílené na naši „zvířecí či andělskou část“.

– mám-li sebepoznání a uvědomuji-li si své vlastní sklony, svou poznávací optiku, pak si umím pokřivení „odečíst“ a dokáži zahrnout i vliv vnějších sil… - dnes sebepoznání nemáme, jsme slepí…

2 postmoderna odklonila vědu od morálky – více příspěvek 1 4 (sociální darwinismus).

3 darwinismus je další slepou uličkou vědy (stejně jako předcházející determinismus)…

stal se náboženstvím – vírou, o které se nepochybuje, která se nezpochybňuje… přestože motorem poznání byla vždy pochybnost, zvídavost, kladení otázek a hledání odpovědí…

– vírou, která má své fanatické inkvizitory a jedině přípustné (často koupené) vykladače – ostatní jsou heretici, kacíři… a nemají ve skutečné vědě místo…

– vírou, kterou nahradili Boha, kterou postavili naroveň Boha: tou pravou vírou je přežití (odvozené z konkurence kapitalismu – viz výše) tj: v terminologii tzv přirozený výběr

proč je ocas páva krásný?: aby upoutal pávici

– hmotný biolog poví: ocas páva je pěkný pro pávici a s takovým pávem se rozmnožuje (na strukturách pavího ocasu je vidět, že páv nemá parazity; kdyby je měl, byly by vzorce poškozené).

– ale už zamlčí: proč se paví ocas líbí lidem? - měl by odpovědět: protože se sním chtějí rozmnožit (protože dle darwinismu musí být jen jediný účel v celé přírodě: tj podle této logiky, když se vám jeví paví ocas krásný, tak byste tu neměli být, vyhynuli byste… protože dle darwinistů má krása jen jediný účel: rozmnožování) – ale paví ocas je krásný pro každého, nejen pro pávici.

nejzávažnější a nejméně celosvětově uvědomělá lež: „pohlaví je tu kvůli rozmnožení“

– nepohlavní rozmnožování (pučením, dělením…) splňuje účel rozmnožování lépe: je to jednodušší, méně energeticky nákladné, lehčí…

– ale pohlavní organismy jsou všechny méně vitální a méně plodné (méně potomků a méně často)

– neobstojí ani teorie o zkvalitnění potomků, protože mutace jsou dobré i škodlivé: např vznik struktur (např jelení parohy), které se stále zvětšují až druh vyhyne (neunese parohy, neuteče…).

– pohlavní výběr tedy nevede k lepšímu přežití, ale k vyhynutí – kvůli kráse nepřežijí nejkrásnější

– pohlaví nevznikla kvůli rozmnožování, ale dostala se do souvislosti s rozmnožováním: s cílem individualizace: pro vznik jedinečné duchovní bytosti a ne skupinové duše – více viz výše bod f).

4 darwinismus a krása – darwinisté jsou posedlí jediným účelem: tzn chtějí zredukovat i krásu na účelnost: tj jak odvodit z účelnosti, z přežití celou sféru krásy (rozsáhle popsanou v tomto textu)

– to, že darwinismus je účelovým sluhou Systému (globální moci) si uvědomuje málokdo – cílí totiž na naši „zvířecí část“ (na naše emoce a pudy) a ke kráse dává rovnítko: sex.

– uvedené rovnítko je cíleně zavádějící a zničující pro humanitu, lidství a zejména pro dospívající.

***** zamlžení, rozvolnění a relativismus smyslu krásy je sociálním hříchem - podporou zla :

– ve chvíli, kdy je mladá generace z nitra silně oslovena pravzorem krásna, tak si díky nepoznání smyslu krásy neumí odpovědět, co to pro ni znamená pro seberozvoj v lidském, duchovním smyslu.

– ve chvíli, kdy má formovat svoji osobnost, tak je srážena darwinismem do živočišna…

– nevydá se na cestu prozření, za vyšším smyslem, na skutečnou morálně-duchovní cestu.

– v mladých lidech se probouzí vrozená touha po mystickém zážitku (ale mystika není uznávaná, nemá ve společnosti místo: tak se tato přirozená touha destruktivně mění v drogovou závislost – drogy jsou falešnou náhradou po mystické extázi).

– probouzí se v nich duchovní impuls, který místo aby je pozvedal do vyšší duchovní dimenze, je srážený do sexuality, do živočišna: protože všude je vsugerované, že smyslem toho všeho je jen sex

– bez vyšších ideálů zavládne v nitru nuda a tu mladý člověk nevydrží: jeho ta strašlivá nuda vede k destrukci (k sebeublížení, k ničení vnějšího, ke střelbě do druhých…).

– pokud mladý člověk nemá možnost bojovat za ideály (nebo nechce, nesnaží se…), pak nemůže dokončit svoji individualizaci – zůstává manipulovatelným „dítětem“.

tuhle lidskou a morální devastaci, destrukci podle mne podporuje postmoderna, darwinismus… a řídí Systém (globální moc).
to vše souvisí s pochopením, co krása od nás žádá…
Zopakuji z minulého příspěvku:

Je třeba ukotvit vizi pro ČR ve všech třech oblastech poznání: srdce (cit) – rozum - smysly (praxe).

Cestou k srdci je umění v skutečné lidské tvořivé laskavé podobě (anděl a v nás).

Cestou k srdci je krása**, harmonie, klid, duchovní napojení**… (přední B ytost),

Cestou k srdci je vroucnost, Láska k přesahu…

25.10.2024