Výzvy doby (1) – v návaznosti na předcházející příspěvek: nyní 10.část „Kdo je člověk“
-
V minulém devátém příspěvku bylo slíbeno pokračování k poselství předků: „Jaký „duch času“ vládne naší době?“ ve vazbě na cyklické dějinné opakování výzev k zušlechtění, „nálad doby“…
-
s vazbou na předcházející poznatky (Kdo je člověk) dnes více směrem k lidské společnosti.
-
Bylo napsáno, že synergiemi času (opakování témat v čase) se zabývá pomocí statistických metod vědec (počítačový expert) RNDr. Emil.Páleš CSc (pro Slovenskou akademii věd zpracoval pro UI program ke hlasité komunikaci umělou inteligencí mluvenou slovenštinou)
-
zabývá se celostním věděním (Sofiologií) ve sjednocení tří pramenů poznání (1.inspirace-zjevení, 2.rozum-mysl, 3.smysly-zkušenost) a tří oblastí poznání (1.kosmologie:vývoj Sluneční soustavy, 2.antropologie:vývoj člověka, 3.teologie:vývoj víry) jako základny k morálnímu vhledu
** morálce (rozeznávající manipulaci) byl věnován příspěvek 8.*
** Nejprve zamyšlení nad pravdou a lží – všímejte si toho u sebe , až budete diskutovat:
-
pan J.Dušek říká, že pravda plyne v čase jako proud v řece – v každém místě (čase) je dohodou, někdy tvrzením nebo poučkou či výrokem, soudem, dohodnutým popisem. Vstupem do tohoto časového proudu pravdy se stanete jeho součástí v hloubí své existence. Pravdu nelze vyslovit; lze se k ní jen přiblížit, lze okolo ní kroužit, lze se jí dotýkat, cítit ji, na okamžik ji uvidět…
-
rovněž říká, že opakem pravdy je lež: něco co leží, nehýbe se, ulpívá – zatím co pravda je v pohybu a je tudíž živá. Lež sama o sobě je mrtvá – lež potřebuje oživit, potřebuje, aby jí někdo uvěřil, aby ji hlásal a šířil. Lež je založena na slovech, názorech, ideologiích, filosofických a náboženských systémech… Prolhaných systémech, které se nás snaží přesvědčit o své pravdě. To vyvolává napětí, posuzování a odsuzování, vymítání, boj, zabíjení a utrpení, manipulaci…
-
všimněte si, kolik je kolem nás vyhlášek a zákonů… už se nediskutuje, ale vyvolává se strach z té jediné „pravdy“ a umrtvuje se hledání, zadržuje se proud…
-
minule se tu psalo o inspiraci, kterou též nelze pevně uchopit či nařídit… I ona je součástí časového proudu. Hledejme vizi živou, měnící se v proudu pravdy …hledejme dohodu a přesah v čase
** Na úvod nejprve stručný kontext: Jakou vizi společnosti potřebujeme?
-
současná anglosaská kultura přivedla lidstvo ke zrodu svobodné individuality za cenu ztráty souvislosti člověka s duchovním světem – ale bylo to nevyhnutelné k vymanění člověka z vlivu bohů a ke vzniku nové schopnosti: skutečné duchovní Lásky (duchovnosti na vyšší úrovni)
-
vývoj ve společnosti (ani v přírodě) ale nemůže pokračovat donekonečna pod vlivem jednoho impulzu (vede to k jednostrannosti, k ne-života schopné deformaci) – současný vývoj ve znamení individualismu (bezmezné vnějškově chápané svobody) by vedl k válce všech proti všem
-
všechno podstatné má svoji polaritu: tj každá kultura má svůj protipól (v době, kdy se objeví jedna kultura, se již jinde zakládá jiná: se schopností působit léčivě, vyrovnávat, doplňovat…)
-
už dnes je jasné, že současný trend narazí na hranice, kdy nebude možné žádným „zákonem“ (či technologií) stmelit egoistické bezohledné vůle do jednoho smysluplného celku
-
jednoho dne nebude pokračování lidské kultury možné bez schopnosti sebezapření: obětovat svůj nižší (zvířecí) egoismus morálně vyšším hodnotám – a egoismus (dříve motor vývoje) se stane brzdou na prahu dalšího kulturního vývoje: káru budoucnosti potáhnou místo anglosasů Slované
-
nosnou silou anglosasů je sebeprosazení individua a u Slovanů je to sebezapření a smysl pro společenství (a pro mravní ideál) – západ ztratil obětavost (základ náboženství) – Slovanské vědomí, že všichni jsou odpovědní za všechny, je opakem individualismu… ale Slovany čeká výzva:
-
je třeba sloučit oba dva pojmy: společenství a důstojnost jedince, jeho jedinečnost (povede se to?)
-
jak zorganizovat společnost bez násilí?: výchovou k mravnímu sebezdokonalování člověka
-
je třeba vytvořit vizi společnosti na úrovni duchovního já (ne zvířecího já): klíčem je zvnitřněný morální prvek u každého člověka (a to není možné bez celostního pohledu: tělo-mysl-Duše)
-
budovat společnost na úrovni Vědomí (které je napojeno na zvířecí část a na svody Systému) bez vazby na přesah, na duchovní část, je slepá cesta (navíc: už to tu mnohokrát neúspěšně bylo…)
-
zatím je ale dnešní věda (u nás reprezentovaná ortodoxním spolkem Sisyfos) postavena na vratkých základech (v mnoha směrech na lžích a manipulaci) a nemá odvahu překročit svůj stín…
-
nemá odvahu Emila Páleše, který podrobil spisek (O sedmi archandělech) mnicha Trithemia z r.1508 vědeckému zkoumání, aby v ně nalezl poselství, které nám předkové poslali napříč časem…
** P ocitový jazyk (niterný jazyk inspirace, symboliky, náznaků, rituálů… pohybu, proudu… )
-
pro plné porozumění (obrazného) poselství předků (zejména v kosmologii) by bylo třeba oprášit „pocitový jazyk“ (v naší západní společnosti jsou jeho zbytky např v barokní hudbě)
-
aramejština je pocitový jazyk pravé hemisféry – ale mnichy (pře)psaná bible užívá zjednodušené překlady (do logiky zjednodušených významů levé hemisféry) a ztratily se (zúžily se) tak skutečné (hluboké) významy – i proto dnes náboženské texty (a duchovní cestu) vnímáme ploše (jako „pohádky pro děti“) a odmítáme se jimi zabývat jako poselstvími (stejně tak zacházíme s mýty)
-
např. odlišné působení jednotlivých elohim („duchů času“) bylo sloučeno do pojmu Bůh – nebo v původní bibli není slovo had (slovo nahash v překladu znamená sama sebe ov í jející energie, tedy významově spíše ego) – či slovo prach znamená nezpracovaná energie (známé: „Jsi prach a v prach se obrátíš!“ znamená „Jsi nezpracovanou energií a v tuto nezpracovanou energii se vrátíš!“), tj. úkolem člověka je tuto nezpracovanou energii zpracovat… (Navíc došlo k mnoha zásahům do textu.)
-
náboženství (jak již bylo napsáno) je nezpochybnitelnou vírou (nepochybuje se) a věda duchovní texty arogantně odmítá jako „bláboly“ (ztrácíme tak zrnka poznání a objevujeme dávno objevené).
*** „Nálady doby“ (jako odraz niterních impulzů):
** kulturní egregory působí opakovaně v prostoru a v čase a ovlivňují kulturu současně na kontinentech (bez prokázané vzájemné komunikační vazby) – to platí od nepaměti dodnes
-
v dějinách se opakovaně vrací určitá témata, hodnotové žebříčky, styly, archetypy… (např. E.Páleš to statisticky ve svém díle dokázal na stovkách příkladů…)
-
vstupují jako inspirace do nitra lidí a vyjevují se v idejích, ideálech, tendencích a trendech… a výzvách (a na „impulzy“ lze buď reagovat nebo nereagovat – oboje má své důsledky)
-
naši předci „impulzům“ pro porozumění dávali jména bohů / bohyň s příslušnými vlastnostmi a říkali jim „duchové času“ - ve své vládě se pravidelně střídají (jak na orloji), působí v malé a velké časové periodě (opakovaný rytmus) – znali je v Babylonu, v Egyptě, v Indii…
-
hlavních je sedm (mají vazby na vesmírná tělesa: Měsíc, Venuši, Merkur, Slunce, Mars, Jupiter, Saturn – viz astrologie) a v naší křesťanské tradici měli názvy archandělů
-
znalosti o jejich vlivu byly ve středověku běžné (učili se na universitách)
-
naši předci se dokázali předem připravit a eliminovat protipóly (negativní dopady do společnosti)
** kulturní stupně, kterými prochází lidstvo jako celek, jsou zasvěcovací stupně - jimi prochází ve svém duchovním vývoji i každý člověk: jednotlivec, který se vnitřně osvobodil (od vlivu mas, od názorů poplatných době, od vlivu Systému a svých „zvířátek“) a vykročil na duchovní cestu
-
z pohledu duchovní cesty (reinkarnace) dostává zde Duše pro příslušné vtělení „učební látku“ k vývoji (v konkrétní kultuře a v konkrétním čase) pro svoji svobodnou volbu
-
tj. člověk prochází vnitřně stejnými zážitky, zápasy a zkušenostmi, zápasí se stejnými pokušeními a úkoly, kterými prochází celé lidstvo v různých dobách (i civilizace mají vznik, pubertu… a zánik)
-
i jako projev duality člověka (ve vazbě na vyšší smysl Bytí, hledání duchovní cesty) mají dějiny rytmus ve střídání vazby na hmotu (důraz na materialismus, racionalitu) a na Duši (hodnotový příklon mas k idealismu, náboženství) – náhody nejsou ani ve skutečných dějinách lidstva…
** kulturní doby: vývoj lidstva (v páté poatlantické době vývoje Země) – dle R.Steinera:
1.pra-indická (počátek 7227 př.Kr.); 2.pra-perská (počátek 5067 př.Kr.); 3.chaldejsko-egyptská (počátek 2907 př.Kr.); 4.řecko-římská (počátek 747 př.Kr.); 5.evropská (počátek 1413 po Kr.)
*** „D****uchové času“ (kulturní egregory, vládnoucí inteligence…) – dle opata Trithemia:
-
sedm archandělských inteligencí je vládnoucími duchy planetárních sfér: Orfiel, Anael, Zachariel, Rafael, Samael, Gabriel, Michael – cyklicky se (v řadě za sebou) střídají jako „duchové času“
-
každý z nich vládne 354 let a 4 měsíce – pak odevzdá žezlo následujícímu
-
ten samý archanděl se dostane k vládě po 2480 letech
-
zároveň každý z nich má svůj protipól, který se projevuje jako první, pokud není společnost připravena rozvíjet a zušlechťovat inspirace, potenciál a výzvy přicházejícího „ducha času“
-
spolu s velkým „duchem času“ spoluvládnou i malí „duchové času“ (s kratší dobou vlády)
-
tato nauka o periodickém střídání je velmi stará a Trithemis uvádí, že ji převzal, získal ze starých pramenů (sahajícím ke gnostikům) sebraných Petrem Abanomem (učenec ze 13.st.)
-
Trithemius na konci své rozpravy píše: „Gabriel anděl Měsíce obdrží správu nad světem čtvrtého dne července roku Pána 1525 a bude usměrňovat svět 354 roků a 4 měsíce až do roku Pána Krista 1879 jedenáctého měsíce.“ - tj. naposledy vládl v letech 955 až 600 př.Kr.
-
„duchem času“ současného období je Michael (naposledy vládl 600 až 245 pr.Kr.) - po té Orfiel
-
Michael je andělem spalující ale životodárné energie Slunce, které zahání Stíny třetích Sil a je proto zobrazován v jedné ruce s plamenným mečem nebo s kopím (sluneční paprsky) a v druhé ruce s vahami (symbol spravedlnosti, rovnováhy… ale i smrti) jak zašlapává Satyra či bojuje s drakem…
-
Michael je Strážcem, Božím bojovníkem Geliárem a jeho pozlacené sochy zdobí tisíce staveb
-
Slunce je duchovní bytost a jeho sluneční (duchovní) paprsky oživují Zemi i naše „já“ - dávají nejen tvar, vnějšek: Řekové (v minulé vládě Michaela) ještě vnímali, že to, co k nim září ze Slunce (duchovně rozněcuje jejich „já“) musí dávat do souvislosti, do souladu, s vývojem svého „já“ (vývoj „já“ je vázán na představivost rozumu) – Řek měl ještě vnímání duchovnosti kosmu (měl vztah ke Slunci jako ke svému „já“), měl vztah propojenosti s mimozemským bytím.
-
nejen Evropa se odklonila od intuice a duchovně se „ztratila“ ve vnější rozumové sebestřednosti
** Michael – „Šamaš“, Apolon – pravdivý, spravedlivý – jaké inspirace či protipóly přináší?
-
přináší vnitřní duchovní Slunce (vnitřní osvícení) - proces vnitřního světla je světlem Slunce
-
sluneční mocnosti jsou dárcové duchovní podstaty člověka – nesmrtelné duchovní jiskřičky, co dělá člověka člověkem na rozdíl od zvířete (mýty „o stvoření člověka“ najdeme na celém světě)
-
přináší schopnost myslet, uvědomit si sám sebe; rozlišovat pravdu, dobro/zlo - moudrost, filosofie
(a za předpokladu rozvoje morálních hodnot nalézt individuální duchovní cestu, vyšší smysl Bytí…)
-
po období „bílé magie“ (vnější spiritualita, komunikace s třetí Silou – např. Blavatská v Rusku) či po přednáškách R.Steinera v Německu… se ve 20.st stále více dostává do popředí protipól Michaela v podobě post-modernismu („sluníčkářský“ liberalismus se svým relativismem…) - duchovní temno
-
to jsou projevy démona Slunce (poledního spalujícího démona nazvali naši předkové Polednicí): vrhá společnost do protikladu duchovního rozvoje (zesílení neřestí, svodů Systému) a následně do mravního úpadku (jako důsledek „zbožnění“ rozumu, peněz a bezbřehé „svobody“)
-
démon přemlouvá, navádí na hřích: lhostejnost (vše je jedno; není vertikála: dobrý-horší…)
-
jsme duchovní analfabeti: o slunečním démonu nic nevíme, nejsme připraveni (nevíme si rady)
-
každá nemoc napadne určitý orgán a imunita proti tomu bojuje – ale zde napadla přímo imunitní systém (viz HIV, C19…) - synchronicita vzniká a působí najednou
-
bylinkáři ve středověku znali lék: příroda napoví: co se podobá Slunci?: slunečnice (v Bernu v ní našli lék proti HIV: 1g látky DCQA zabraňuje množení viru HIV… ale opět kšeft: 1g stojí 1mil.EUR)
*** Závěr
-
v dalších pokračováních se v „hledání“ inspirace pro vizi podrobněji ponoříme do aspektů Michaelského období (opět v obou úrovních: individuální a společensko-kulturní)
-
domnívám se (se vší vážností), že pěstitelé vize by měli výzvy působení kulturního egregoru dnešní doby vzít v úvahu (v této chvíli již nemohou tvrdit, že o nich nevědí) a dál je rozvinout, zušlechtit, pokud nechtějí vizi dostat pod „vládu protipólu“; ale respektuji právo na svobodu volby tyto „impulzy“ pod nadvládou rozumu ve vizi pominout (ony ale přesto působí)
-
jako základ k rozvinutí nabízím i výše v úvodu odstavec „Jakou vizi společnosti potřebujeme“
27.6.2024