Výzvy doby - 10. pokračování Kdo je člověk

Výzvy doby (1) – v návaznosti na předcházející příspěvek: nyní 10.část „Kdo je člověk“

  • V minulém devátém příspěvku bylo slíbeno pokračování k poselství předků: „Jaký „duch času“ vládne naší době?“ ve vazbě na cyklické dějinné opakování výzev k zušlechtění, „nálad doby“…

  • s vazbou na předcházející poznatky (Kdo je člověk) dnes více směrem k lidské společnosti.

  • Bylo napsáno, že synergiemi času (opakování témat v čase) se zabývá pomocí statistických metod vědec (počítačový expert) RNDr. Emil.Páleš CSc (pro Slovenskou akademii věd zpracoval pro UI program ke hlasité komunikaci umělou inteligencí mluvenou slovenštinou)

  • zabývá se celostním věděním (Sofiologií) ve sjednocení tří pramenů poznání (1.inspirace-zjevení, 2.rozum-mysl, 3.smysly-zkušenost) a tří oblastí poznání (1.kosmologie:vývoj Sluneční soustavy, 2.antropologie:vývoj člověka, 3.teologie:vývoj víry) jako základny k morálnímu vhledu

** morálce (rozeznávající manipulaci) byl věnován příspěvek 8.*

** Nejprve zamyšlení nad pravdou a lžívšímejte si toho u sebe , až budete diskutovat:

  • pan J.Dušek říká, že pravda plyne v čase jako proud v řece – v každém místě (čase) je dohodou, někdy tvrzením nebo poučkou či výrokem, soudem, dohodnutým popisem. Vstupem do tohoto časového proudu pravdy se stanete jeho součástí v hloubí své existence. Pravdu nelze vyslovit; lze se k ní jen přiblížit, lze okolo ní kroužit, lze se jí dotýkat, cítit ji, na okamžik ji uvidět…

  • rovněž říká, že opakem pravdy je lež: něco co leží, nehýbe se, ulpívá – zatím co pravda je v pohybu a je tudíž živá. Lež sama o sobě je mrtvá – lež potřebuje oživit, potřebuje, aby jí někdo uvěřil, aby ji hlásal a šířil. Lež je založena na slovech, názorech, ideologiích, filosofických a náboženských systémech… Prolhaných systémech, které se nás snaží přesvědčit o své pravdě. To vyvolává napětí, posuzování a odsuzování, vymítání, boj, zabíjení a utrpení, manipulaci…

  • všimněte si, kolik je kolem nás vyhlášek a zákonů… už se nediskutuje, ale vyvolává se strach z té jediné „pravdy“ a umrtvuje se hledání, zadržuje se proud…

  • minule se tu psalo o inspiraci, kterou též nelze pevně uchopit či nařídit… I ona je součástí časového proudu. Hledejme vizi živou, měnící se v proudu pravdy …hledejme dohodu a přesah v čase

** Na úvod nejprve stručný kontext: Jakou vizi společnosti potřebujeme?

  • současná anglosaská kultura přivedla lidstvo ke zrodu svobodné individuality za cenu ztráty souvislosti člověka s duchovním světem – ale bylo to nevyhnutelné k vymanění člověka z vlivu bohů a ke vzniku nové schopnosti: skutečné duchovní Lásky (duchovnosti na vyšší úrovni)

  • vývoj ve společnosti (ani v přírodě) ale nemůže pokračovat donekonečna pod vlivem jednoho impulzu (vede to k jednostrannosti, k ne-života schopné deformaci) – současný vývoj ve znamení individualismu (bezmezné vnějškově chápané svobody) by vedl k válce všech proti všem

  • všechno podstatné má svoji polaritu: tj každá kultura má svůj protipól (v době, kdy se objeví jedna kultura, se již jinde zakládá jiná: se schopností působit léčivě, vyrovnávat, doplňovat…)

  • už dnes je jasné, že současný trend narazí na hranice, kdy nebude možné žádným „zákonem“ (či technologií) stmelit egoistické bezohledné vůle do jednoho smysluplného celku

  • jednoho dne nebude pokračování lidské kultury možné bez schopnosti sebezapření: obětovat svůj nižší (zvířecí) egoismus morálně vyšším hodnotám – a egoismus (dříve motor vývoje) se stane brzdou na prahu dalšího kulturního vývoje: káru budoucnosti potáhnou místo anglosasů Slované

  • nosnou silou anglosasů je sebeprosazení individua a u Slovanů je to sebezapření a smysl pro společenství (a pro mravní ideál) – západ ztratil obětavost (základ náboženství) – Slovanské vědomí, že všichni jsou odpovědní za všechny, je opakem individualismu… ale Slovany čeká výzva:

  • je třeba sloučit oba dva pojmy: společenství a důstojnost jedince, jeho jedinečnost (povede se to?)

  • jak zorganizovat společnost bez násilí?: výchovou k mravnímu sebezdokonalování člověka

  • je třeba vytvořit vizi společnosti na úrovni duchovního já (ne zvířecího já): klíčem je zvnitřněný morální prvek u každého člověka (a to není možné bez celostního pohledu: tělo-mysl-Duše)

  • budovat společnost na úrovni Vědomí (které je napojeno na zvířecí část a na svody Systému) bez vazby na přesah, na duchovní část, je slepá cesta (navíc: už to tu mnohokrát neúspěšně bylo…)

  • zatím je ale dnešní věda (u nás reprezentovaná ortodoxním spolkem Sisyfos) postavena na vratkých základech (v mnoha směrech na lžích a manipulaci) a nemá odvahu překročit svůj stín…

  • nemá odvahu Emila Páleše, který podrobil spisek (O sedmi archandělech) mnicha Trithemia z r.1508 vědeckému zkoumání, aby v ně nalezl poselství, které nám předkové poslali napříč časem…

** P ocitový jazyk (niterný jazyk inspirace, symboliky, náznaků, rituálů… pohybu, proudu… )

  • pro plné porozumění (obrazného) poselství předků (zejména v kosmologii) by bylo třeba oprášit „pocitový jazyk“ (v naší západní společnosti jsou jeho zbytky např v barokní hudbě)

  • aramejština je pocitový jazyk pravé hemisféry – ale mnichy (pře)psaná bible užívá zjednodušené překlady (do logiky zjednodušených významů levé hemisféry) a ztratily se (zúžily se) tak skutečné (hluboké) významy – i proto dnes náboženské texty (a duchovní cestu) vnímáme ploše (jako „pohádky pro děti“) a odmítáme se jimi zabývat jako poselstvími (stejně tak zacházíme s mýty)

  • např. odlišné působení jednotlivých elohim („duchů času“) bylo sloučeno do pojmu Bůh – nebo v původní bibli není slovo had (slovo nahash v překladu znamená sama sebe ov í jející energie, tedy významově spíše ego) – či slovo prach znamená nezpracovaná energie (známé: „Jsi prach a v prach se obrátíš!“ znamená „Jsi nezpracovanou energií a v tuto nezpracovanou energii se vrátíš!“), tj. úkolem člověka je tuto nezpracovanou energii zpracovat… (Navíc došlo k mnoha zásahům do textu.)

  • náboženství (jak již bylo napsáno) je nezpochybnitelnou vírou (nepochybuje se) a věda duchovní texty arogantně odmítá jako „bláboly“ (ztrácíme tak zrnka poznání a objevujeme dávno objevené).

*** „Nálady doby“ (jako odraz niterních impulzů):

** kulturní egregory působí opakovaně v prostoru a v čase a ovlivňují kulturu současně na kontinentech (bez prokázané vzájemné komunikační vazby) – to platí od nepaměti dodnes

  • v dějinách se opakovaně vrací určitá témata, hodnotové žebříčky, styly, archetypy… (např. E.Páleš to statisticky ve svém díle dokázal na stovkách příkladů…)

  • vstupují jako inspirace do nitra lidí a vyjevují se v idejích, ideálech, tendencích a trendech… a výzvách (a na „impulzy“ lze buď reagovat nebo nereagovat – oboje má své důsledky)

  • naši předci „impulzům“ pro porozumění dávali jména bohů / bohyň s příslušnými vlastnostmi a říkali jim „duchové času“ - ve své vládě se pravidelně střídají (jak na orloji), působí v malé a velké časové periodě (opakovaný rytmus) – znali je v Babylonu, v Egyptě, v Indii…

  • hlavních je sedm (mají vazby na vesmírná tělesa: Měsíc, Venuši, Merkur, Slunce, Mars, Jupiter, Saturn – viz astrologie) a v naší křesťanské tradici měli názvy archandělů

  • znalosti o jejich vlivu byly ve středověku běžné (učili se na universitách)

  • naši předci se dokázali předem připravit a eliminovat protipóly (negativní dopady do společnosti)

** kulturní stupně, kterými prochází lidstvo jako celek, jsou zasvěcovací stupně - jimi prochází ve svém duchovním vývoji i každý člověk: jednotlivec, který se vnitřně osvobodil (od vlivu mas, od názorů poplatných době, od vlivu Systému a svých „zvířátek“) a vykročil na duchovní cestu

  • z pohledu duchovní cesty (reinkarnace) dostává zde Duše pro příslušné vtělení „učební látku“ k vývoji (v konkrétní kultuře a v konkrétním čase) pro svoji svobodnou volbu

  • tj. člověk prochází vnitřně stejnými zážitky, zápasy a zkušenostmi, zápasí se stejnými pokušeními a úkoly, kterými prochází celé lidstvo v různých dobách (i civilizace mají vznik, pubertu… a zánik)

  • i jako projev duality člověka (ve vazbě na vyšší smysl Bytí, hledání duchovní cesty) mají dějiny rytmus ve střídání vazby na hmotu (důraz na materialismus, racionalitu) a na Duši (hodnotový příklon mas k idealismu, náboženství) – náhody nejsou ani ve skutečných dějinách lidstva…

** kulturní doby: vývoj lidstva (v páté poatlantické době vývoje Země) – dle R.Steinera:

1.pra-indická (počátek 7227 př.Kr.); 2.pra-perská (počátek 5067 př.Kr.); 3.chaldejsko-egyptská (počátek 2907 př.Kr.); 4.řecko-římská (počátek 747 př.Kr.); 5.evropská (počátek 1413 po Kr.)

*** „D****uchové času“ (kulturní egregory, vládnoucí inteligence…) – dle opata Trithemia:

  • sedm archandělských inteligencí je vládnoucími duchy planetárních sfér: Orfiel, Anael, Zachariel, Rafael, Samael, Gabriel, Michael – cyklicky se (v řadě za sebou) střídají jako „duchové času“

  • každý z nich vládne 354 let a 4 měsíce – pak odevzdá žezlo následujícímu

  • ten samý archanděl se dostane k vládě po 2480 letech

  • zároveň každý z nich má svůj protipól, který se projevuje jako první, pokud není společnost připravena rozvíjet a zušlechťovat inspirace, potenciál a výzvy přicházejícího „ducha času“

  • spolu s velkým „duchem času“ spoluvládnou i malí „duchové času“ (s kratší dobou vlády)

  • tato nauka o periodickém střídání je velmi stará a Trithemis uvádí, že ji převzal, získal ze starých pramenů (sahajícím ke gnostikům) sebraných Petrem Abanomem (učenec ze 13.st.)

  • Trithemius na konci své rozpravy píše: „Gabriel anděl Měsíce obdrží správu nad světem čtvrtého dne července roku Pána 1525 a bude usměrňovat svět 354 roků a 4 měsíce až do roku Pána Krista 1879 jedenáctého měsíce.“ - tj. naposledy vládl v letech 955 až 600 př.Kr.

  • „duchem času“ současného období je Michael (naposledy vládl 600 až 245 pr.Kr.) - po té Orfiel

  • Michael je andělem spalující ale životodárné energie Slunce, které zahání Stíny třetích Sil a je proto zobrazován v jedné ruce s plamenným mečem nebo s kopím (sluneční paprsky) a v druhé ruce s vahami (symbol spravedlnosti, rovnováhy… ale i smrti) jak zašlapává Satyra či bojuje s drakem…

  • Michael je Strážcem, Božím bojovníkem Geliárem a jeho pozlacené sochy zdobí tisíce staveb

  • Slunce je duchovní bytost a jeho sluneční (duchovní) paprsky oživují Zemi i naše „já“ - dávají nejen tvar, vnějšek: Řekové (v minulé vládě Michaela) ještě vnímali, že to, co k nim září ze Slunce (duchovně rozněcuje jejich „já“) musí dávat do souvislosti, do souladu, s vývojem svého „já“ (vývoj „já“ je vázán na představivost rozumu) – Řek měl ještě vnímání duchovnosti kosmu (měl vztah ke Slunci jako ke svému „já“), měl vztah propojenosti s mimozemským bytím.

  • nejen Evropa se odklonila od intuice a duchovně se „ztratila“ ve vnější rozumové sebestřednosti

** Michael – „Šamaš“, Apolon – pravdivý, spravedlivý – jaké inspirace či protipóly přináší?

  • přináší vnitřní duchovní Slunce (vnitřní osvícení) - proces vnitřního světla je světlem Slunce

  • sluneční mocnosti jsou dárcové duchovní podstaty člověka – nesmrtelné duchovní jiskřičky, co dělá člověka člověkem na rozdíl od zvířete (mýty „o stvoření člověka“ najdeme na celém světě)

  • přináší schopnost myslet, uvědomit si sám sebe; rozlišovat pravdu, dobro/zlo - moudrost, filosofie

(a za předpokladu rozvoje morálních hodnot nalézt individuální duchovní cestu, vyšší smysl Bytí…)

  • po období „bílé magie“ (vnější spiritualita, komunikace s třetí Silou – např. Blavatská v Rusku) či po přednáškách R.Steinera v Německu… se ve 20.st stále více dostává do popředí protipól Michaela v podobě post-modernismu („sluníčkářský“ liberalismus se svým relativismem…) - duchovní temno

  • to jsou projevy démona Slunce (poledního spalujícího démona nazvali naši předkové Polednicí): vrhá společnost do protikladu duchovního rozvoje (zesílení neřestí, svodů Systému) a následně do mravního úpadku (jako důsledek „zbožnění“ rozumu, peněz a bezbřehé „svobody“)

  • démon přemlouvá, navádí na hřích: lhostejnost (vše je jedno; není vertikála: dobrý-horší…)

  • jsme duchovní analfabeti: o slunečním démonu nic nevíme, nejsme připraveni (nevíme si rady)

  • každá nemoc napadne určitý orgán a imunita proti tomu bojuje – ale zde napadla přímo imunitní systém (viz HIV, C19…) - synchronicita vzniká a působí najednou

  • bylinkáři ve středověku znali lék: příroda napoví: co se podobá Slunci?: slunečnice (v Bernu v ní našli lék proti HIV: 1g látky DCQA zabraňuje množení viru HIV… ale opět kšeft: 1g stojí 1mil.EUR)

*** Závěr

  • v dalších pokračováních se v „hledání“ inspirace pro vizi podrobněji ponoříme do aspektů Michaelského období (opět v obou úrovních: individuální a společensko-kulturní)

  • domnívám se (se vší vážností), že pěstitelé vize by měli výzvy působení kulturního egregoru dnešní doby vzít v úvahu (v této chvíli již nemohou tvrdit, že o nich nevědí) a dál je rozvinout, zušlechtit, pokud nechtějí vizi dostat pod „vládu protipólu“; ale respektuji právo na svobodu volby tyto „impulzy“ pod nadvládou rozumu ve vizi pominout (ony ale přesto působí)

  • jako základ k rozvinutí nabízím i výše v úvodu odstavec „Jakou vizi společnosti potřebujeme

27.6.2024

Toto jsou pro mne naprosto stěžejní body, které mi leží v hlavě bez odpovědí. Otázku jak zorganizovat společnost, a hlavně jak ji pak spravovat bez nějakých „donucovacích“ metod, při pohledu na dnesšní konzumní společnost, vidím jako takřka neřešitelnou. Nebo jako běh na velmi dlouhou trať. Změna mravního povědomí jednotlivce se nestane ze dne na den a asi ani z generace na generaci, bez tzv. „zásahu shora“. A beze změny mravnosti jednotlivců, nebude jednoduché budovat - organizovat lepší (nepíši úmyslně spravedlivou) společnost. Možná dojde spíše k jakési samoorganizaci… paralelní společnost… nevím, zatím to vidím docela skepticky, nebo lépe řečeno neumím si to představit a doufám že mne budoucnost pozitivně překvapí.