Výzvy doby (2) – „vnitřní S l unce “
v návaznosti na předcházející příspěvek: nyní 11.část „Kdo je člověk“
*** pokud máte dojem, že se stále pohybuji mimo vědou vytyčené hranice (rozumu), pak je správný
-
nelze přijít na nic nového stejnými postupy, stejným úhlem pohledu… – navíc globální moc (dnes s pomocí AI) dokáže vše naše vědecky „rozumné“ dávno předvídat (a je v tom dobrá už tisíce let)
-
pokud si z předešlého vzpomenete, že „rozum, mysl…“ je součástí druhotného Vědomí, které má pod palcem naše zvířecí část (a obvyklé myšlenky nejsou naše, ale Systému), pak už pro nové nezbývá než „duchovní rovina“ (žel pro vědu je to „červený hadr“ a pro náboženství též)
-
chápu nedůvěru i hluboko zakořeněné předsudky, ale nezbývá než „skočit do vody“ a pokusit se najít i v duchovních textech inspirující zrnka pravdy (pro sebe: „překladem“ do dnešních významů, ale zejména „naladěním“ se v meditaci či před spaním, protože slova zdaleka nezachytí vše), poznat sami sebe, svůj vnitřní svět (vnitřní Slunce i vnitřní temnotu).
-
R.Steiner (řekl v posledním projevu): „vy, žáci duchovního poznání, přijímejte moudrá pokynutí od Michaela, přijímejte slovo lásky světové vůle, ať působí ve vznešených cílech vašich duší“
-
minule bylo napsáno, že planetárním, kulturním egregorem či „duchem času“ současného období je archanděl Michael a že předtím posílal impulzy lidem v době 600 až 245 př.Kr.
** Doba mudrců zakladatelů
- michaelské období ve starověku převyšuje všechny ostatní doby v dějinách lidstva – osa v dějinách: „axiální doba“ (dle filosofa K.Jasperse: 550-490 př.Kr.), kdy lidé na různých místech světa dospěli k mimořádným duchovním výkonům bez toho, že by o sobě vzájemně věděli:
– Siddhárta Gautama Buddha: severní Indie (narozen okolo 560 př.Kr.)
– Kchung-Čchiou…Konfucius: sever Číny provincie Lu (narozen okolo 551 př.Kr.) a Lao-c
– Zarathuštra: v perské říši (zoroastrismus)…
– proroci: Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel a Daniel (formování jahvismu)
– Pythagoras, Perikles, Herakleitos, Sokrates a Platon, Aristoteles… antické Řecko…
-
do celého michaelského období patřili i další: Marco Polo, Alexandr Veliký Makedonský…
-
jakoby hvězdy spadly na zem – jde o náhodu nebo je zde nějaký hlubší smysl?
-
výjimečná doba, na jejichž základech stavíme dodnes – hledejme i tam podněty a paralely pro dnešní dobu (konce cyklů) – chcete-li můžete pomocí veřejných „robotů“ vyhledat další osoby narozené v tomto období (nedělal jsem to)…
**** V čem je Michael tak zvláštní, co nám přináší, co v nás probouzí, k čemu nás vede?*
Je to duchovní bytost – co o ní víme (pro logickou mysl): co je skryté, zapomenuté, pozměněné?
(Chcete-li podívejte se na některá zobrazení archanděla Michaela a nechte je na sebe působit.)
** Michael - střípky v náboženství – velmi stručně pro úplnost a k inspiraci k dalším úvahám
-
než Michaela převzali Židé do svého náboženství, byl chaldejským ochranným božstvem
-
Michael (arabsky Mikadíl) hebrejsky „kdo je jako Bůh?“ (mormoni ztotožňují Michaelovo jméno s Adamem či dle Svědků Jehova je Michael jméno pro nebeskou existenci Ježíše Krista)
-
dle židovské tradice se Michael zjevil Mojžíšovi uprostřed hořícího keře… či jako posel zadržel ruku Abrahámovi, když chtěl obětovat svého syna Izáka…
-
Michael má mnohá zjeveních (např v jeskyni Gargano v Apúlii… či ukončil mor v Římě r 590)
-
Michael je v křesťanství „andělem smrti“ (posledního soudu: očekává zesnulé na prahu smrti, kde se váží skutky, dle knihy Danielovy) a v Janově zjevení (Apokalypsy) jako vůdce nebeského vojska.
-
Michael jako přemožitel draka (Satana a padlých andělů) vystupuje již v kumránských svitcích od Mrtvého moře v příběhu o „válce synů Světla se syny Temnoty“ jako „kníže Světla“
-
ve Francii si jej připomínají nejen v Orleánsu, kde se 1425 zjevil Janě z Arku…
-
Michael je ochráncem vyvoleného národa (Izraele), patronem církve (ctí jej jako ochránce nejen vysoko položených míst…), ve středověku rytířských řádů… dnes je i patronem vojáků a policistů…
** obecně: archandělé jsou mocnostmi (inteligencí) odrážející pokusy démonů (třetích Sil) o ovládnutí světa: vyrovnávají a smiřují protiklady, udržují harmonii (kosmický řád) – jiné dimenze
- měsíční božstva (Gabriel) jsou vykonavatelé osud a sluneční (Michael) nás od něj osvobozují
** to je pro naši logickou mysl neuchopitelné, protože jsme ztratili vazbu na „intuitivní poznávání“*
** Michael - ve vazbě na spisek mnicha Trithemia ( a dílo E mila Páleše)
-
Michael je vzorem duchovního bojovníka (ochránce) – lze jej vzývat (přivolat na pomoc) při vnitřních pokušeních (neřesti) a vnějších nepřátelích – propůjčuje vnitřní sílu čelit zlu – Muslimové jej přivolávají při exorcismu (případy posedlosti).
-
Michael (nejen dle kabaly) je archandělem Slunce (slunečního archetypu): zápas a vítězství světla nad tmou, pravdy nad lží, dobra nad zlem… – to je od nepaměti téma slunečních božstev a vymezuje vlastní lidské dějiny: překonání rozporu dobra a zla se odehraje v době konce (poslední soud).
-
Michael nám přináší vnitřní světlo: světlo myšlenek, které se zapalují v našem nitru (a které zapalujeme z vlastní vůle – svoboda volby, když se okolní svět noří do temnot).
-
Michael se zpřítomňuje v Duších všude tam, kde překonáváme sami sebe (tj i zvířátka v nás).
-
při naší smrti mlčí (není to on kdo vynáší soud nad „knihou života“), ale dívá se, jak se postavíme k pravdě o sobě, kdy se o nás ucházejí bytosti dobra i zla a o výsledku rozhoduje náš charakter…
-
Michael je andělem vzkříšení (andělem smrti ve smyslu zmaru Duše a těla je Samael a Orifiel)
kdy přeměněná zdokonalená Duše vystupuje z kruhu reinkarnací (duchovní zlato alchymistů - či v symbolech křesťanství: kadidlem je něco očištěného, jež stoupá vzhůru… či patron výšin…) - z tohoto pohledu je i „strážcem prahu“ mezi pozemským a Duchovním světem (podrobněji Knihy mrtvých).
*** pozn.: individuálně překonáváme sami sebe a působí zde na nás impulzy Michaela (dokážeme-li je přes hradbu „rozumu“ pocitově přijmout): v příspěvcích (smrt:4; spiritualita:8; zvíře v nás:3…).*
-
Slunce v koloběhu není stejné: zimní, jarní či podzimní posílá jiné paprsky, vzbuzuje jiné nálady.
-
roční období mají různý vliv na vývoj plodu během těhotenství – kolísavé působení Slunce během roku zasahuje matku a plod buď přímo (např. přes tvorbu vitamínu D) nebo nepřímo (např. přes stravu) – to vše zanechává stopu v dětském mozku při vývoji (efekt mávnutí motýlího křídla).
-
lidé narození při klidném Slunci žijí až o 8let déle, než ti narození pod vlivem slunečních skvrn.
-
Slunce má vliv i na fyzickou stránku, ale přináší zejména impulzy pro duchovně-duševní vývoj:
** Slunce je archetypem Hrdiny
-
hrdiny, který reaguje na výzvy archanděla Michaela, slunečního božstva
-
jak obtížné (mnohdy až zřídkavé) je být v dnešní době skutečně čestným, morálním člověkem… na duchovní cestě… a nepodlehnout svodům Systému – to je hrdinství dnešní doby a její výzvou.
** Výzv****a k odpovědnosti v michaelské době
-
v minulém příspěvku bylo napsáno, že Michael přináší vnitřní duchovní Slunce (vnitřní osvícení) - proces vnitřního světla je světlem Slunce - a že antičtí Řekové vnímali, že to, co k nim září ze Slunce (duchovně rozněcuje jejich „já“) musí dávat do souvislosti, do souladu , s vývojem svého já
-
příklad (souladu „já“ s vnějškem) byl popsán v příspěvku 9: Iniciac e výzvou (mravnost).
-
Slunce ovládá (dle Ptolemaia) střed života (tři sedmiročí mezi 21. a 42.rokem; tj dospělost).
-
psychické znaky dospělosti: samostatnost, relativní svoboda vlastního rozhodování a jednání, spojená s odpovědností (ve vztahu k druhým lidem a za své rozhodnutí a činy) – životní vztahy jsou výsledkem svobodné volby – a v michaelském období předcházející volnost (vliv Venuše) střídá důraz na individuální odpovědnost (člověk má nejvíce možností, ale lze též i nejvíce pokazit).
-
dospělost je nejsvobodnější a nejodpovědnější období života (jako michaelské období v dějinách)
-
až ve středu života je člověk naplno vtělený na Zemí (individualita fyzicky procitne).
-
„neviditelné ruce“, které ho doteď vedly, se od něj vzdalují a ponechávají jej sobě samému: mladý dospělý zjišťuje, že jeho zřídlo citových a motivačních sil vyschlo (krize 30.let: „Kristova 33.léta“)
– třicátník musí podněty a motivaci k dalšímu životu nalézt sám v sobě (vnitřní Golgota: opuštěn)
– musí sám chtít a musí sám vědět kým chce být a od této vůle závisí jeho budoucnost
– jeho myšlení se musí postavit na vlastní nohy (nemá žádná vnuknutí, jen vnější svody Systému)
– pokud doposud nevyvinul zárodky vyšší duchovnosti, pak prožívá obrovskou vnitřní prázdnotu…
– kde není vyšší duchovnost, tam vládu přebírá zvíře v nás (tělesnost, touha po moci a majetku…).
– kde je vnitřní temnota, tam přichází drogy, černá magie, zločin… i sebevraždy.
- impulzy k zájmu o vyšší duchovnost a k odpovědnosti při svobodě výběru vnáší Michael.
** Typový „sluneční ideál“ v symbol ech Slunce
-
sluneční, zářivý typ je člověk s vyváženou harmonickou osobností (rozumu, citu, vůle…)
-
otevřenost, spravedlnost, střídmost, pevnost, rozhodnost… neovládá a nezastiňuje druhé… přátelskost, šlechetnost… mnohostrannost, vyrovnanost… kráčí po duchovní cestě (ovládá „zvířátka“)
-
je to ideál, archetyp k němuž se vyvíjíme, přibližujeme – dá se rozvinout jen vlastním úsilím.
-
vývoj je spojený se zápasem o celistvost, s odvahou k pravdivému sebe-poznání a integraci stínů.
** archetyp
-
C.G.Jung použil uvedený termín z antických spisů ve vazbě na „generačně“ se opakující nutnost (sebe)vystavení se tématům, na kterých stojí lidský život: „zvnitřni se s nimi, přijmi je“
-
témata často mají (ve své hloubce) jak pozitivní, tak i negativní navenek se projevující obsah (dle úhlu pohledu, souvislostí, osobní zkušenosti… dle hodnot, které buď jedinec přijímá nebo odmítá…
-
často jde o pocitovou integraci toho pozitivního i negativního do jednoho „celku“
-
k archetypům dle C,G,Junga zejména patří:
– Anima (ženský prvek: matka, sestra, bohyně, kněžka, čarodějnice… Matka rodu… moudrost…)
– Animus (mužský prvek: starý otec, hrdina, umělec, kněz, guru…) - muž i žena mají oba prvky
– Stín (v podobě: démona, draka, čerta, tmy, čaroděje, psa…) - Stín je třeba integrovat do vědomí
– Celistvost „já“, Self (Bytí, Universum, Kristus, bůh/bohyně, tajemno, přesah, Átman, Jedno…)
-
Jung (i v nich) tak vyjadřuje svoji rozumně-vědeckou představu (teorii) o tom, kdo je člověk.
-
do „představ“ o archetypech patří i další prvky či podoby předešlých: Fénix… Měsíc, Slunce, jednotlivé planety… či příběh Fausta („novodobě“ Dona Quijota, Popelky, Romea a Julie…)
-
někdy se archetypy nazývají kolektivní instinktem, pro jejich „nevědomou sílu“ dějinných zkušeností lidstva (dle Junga: „uložených“ v kolektivním nevědomí)
-
archetypy jsou symbolické ideje a též pravzory (ve smyslu: tak to vždy bylo a bylo to správně…)
-
jedná se o typickou představu, představitele… model jednání… někdy osudovou bezvýchodnost… které jsou konfrontovány s naší představou (a říkají nám: „tak to je, ať kolem kroužíš jak chceš…“)
-
často se jedná i o příběh, bajku, mýtus, baladu či pohádku… s hlubším sdělením a významem (tajemstvím), který je třeba pro sebe najít, odhalit podstatu archetypu, přiblížit se k němu
-
nepůsobí na racionální složku v nás, ale na tu nevědomou, archetypální, kde vyvolávají rezonanci (s egeregorem) a tím prožitek, kterým dojde ke zvnitřnění, k oživení archetypu…
-
představy o archetypech (ve vazbě na kolektivní nevědomí) věda o člověku přijala, i když se „neznámu“ v člověku brání – pro mne je K.G.Jung věd e c, kte rý po svém šel „neznám u “ vstříc (hlouběji než Z.Freud) a inspiroval mnohé další…
*** k sebepoznání lze využít i pradávné nástroje, pomocníky (astrologii, numerologii, tarot…) - ale jak již bylo uvedeno v příspěvku 5, patří magie pod svody Systému k odvedení od duchovní cesty…
-
úvod ke znakům a symbolům byl napsán v příspěvku 2. (symboly minulosti, svastika aj).
-
Slunce nás probouzí k jasnému vědomí, vlévá odvahu, radost a naději… ale i spaluje, vysušuje…
-
ve znaku Slunce se střetávají silné energie a protiklady: svatý / tyran; spasitel / diktátor…
-
Slunce přináší naši vnitřní vznešenou část (vnitřní podstatu), světlo mysli, poznání a moudrost.
** v astrologii je symbol Slunce (kruh s tečkou uprostřed) označením pro „vyšší já“ (individualitu) a je umístěn v kruhovém zvířetníku (lidově horoskopu) v příslušném znamení (dle data, hodiny, minuty narození) a spolu se symboly ostatních planet (umístěním a mírou jejich vzájemných vztahů) určují dispozice (vlohy k rozvinutí a „pasti“ k potlačení, k integraci) pro úkoly (duchovní i materiální) pro příslušné vtělení. Významný je i ascendent, lunární uzly či černá Luna a další prvky.
-
jak už bylo uvedeno: uvedené dispozice „hlídá“ Systém a nejedná se o neměnný osud.
-
astrologie pracuje s typologijí charakterů a přirovnává je k planetám (i ke hvězdám).
-
„sluneční ideál“ je ve středu kruhového zvířetníku (mezi jednotlivými znameními),
-
sluneční povaha (zpravidla ve znamení Lva) má přirozenou vlohu vést – a ctižádost, která je zároveň pastí a často se zvrhává do karikatury ideálu (sluneční hrdost se mění v pýchu, narcismus, panovačnost, dominantnost, vychloubání, arogance, egoismus… v převládajícím vlivu druhotného Vědomí, zvířátka „jájínka“) pokud není cíleně kultivovaná zejména vyšší duchovností (a pokorou).
-
existuje i astrologie stanovující dispozice nejen dle Slunce, ale i dle (jiných) hvězd.
** v numerologii (její principy rozpracoval i Pythagoras v michaelském období, ale dochovaly se zlomky) bývá Slunci věnováno číslo jedna – s mnoha významy, např. síla, kreativita, individualita, sebedůvěra, přímočarost, ambice, inovace, aktivita, společenskost, vůdcovství… samota, izolace…
- součet čísel z data narození dává tzv životní číslo (a jeho výklad) a dle tabulek lze na číslo převést i písmena abecedy, např. pro výklad významu celého jména (číslo jména).
** v Tarotu je vnitřnímu Slunci věnovaná i XIX tarotová karta – s mnoha významy, např. vyjadřuje svobodnou tvořivou sílu ve vztahu mezi mužem a ženou (bez boje o dominanci); naplněnou lásku, uvědomění, poznání, moudrost, duchovnost, službu Světlu, naplnění, vše je zde a vše je dobře…
- existuje mnoho druhů tarotových karet - tvoří „velkou a malou arkánu“, karta Slunce patří do „velké“ - nejstarší pochází údajně z Egypta a existuje mnoho způsobů vyložení karet pro výklad.
** pro výklady existují celé školy, Mistři i podvodníci… v mnoha směrech jde i o výnosný obchod.
-
každý z těchto nástrojů dokáže vnímat, přiblížit člověka z trochu jiného úhlu – podle mne nejvíce podrobností (pro levou hemisféru) dává profesionální astrologie (klinický psycholog vám přilepí „diagnózu“, ale na konkrétní duchovní otázky vám neodpoví…) a pro intuici (pro pravou hemisféru) Tarot (zde jste ale už na hraně magie) – zábavné horoskopy (z Blesku apod) nestojí z pozornost.
-
doporučuji seznámit se minimálně se základy všech tří nástrojů poznání – pomohou navštívit vnitřní světy, rozvíjejí intuici a nesou inspiraci (svět pravé hemisféry).
** sebepoznání přináší celistvost (integraci stínů) –* pěstitelé vize promítají sami sebe do vize …
*** v příštím textu (v dnešním michaelském období) bude tématem: svoboda.*
7.7.2024