Výzvy doby (4) – demokracie a odpovědnost (úvahy o michaelské době – dnešní a minulé )
v návaznosti na předcházející příspěvky: nyní 1 3 .část „Kdo je člověk “
(opět prosím o toleranci a potěší mne, když se zamyslíte…**)
***** Úvod může být podobný jako u minulého zamyšlení nad pojmem „svoboda“ např: slovo „demokracie “ patří mezi posvátná zaříkávadla a „osvědčený“ nástroj manipulace („obrana naší demokracie…“, „nejdůležitější hodnota naší kultury…“, „kdo pošlapává demokracii je…“)
- chcete-li ve 12.část i si do bodů v úvodu dosaďte místo s lova „svoboda“ slovo „demokracie“.
*** demokracie má své etapy vývoje (s výsledky dle úhlu pohledu, a zájmů) a (při rozcupování dříve srozumitelného celku do tisíce různých mnohdy protichůdných variant) se v dnešní době skončilo:
– u jedné „správné“ (pro globální moc) západní varianty (s krvavým vývozem „všude možně“)
– u nezájmu voličů (vláda lidu se nekoná), u vymývání mozků… a u atentátů (kde se nesouhlasí)…
-
sluneční démon opět „vítá“ nefunkční podobu vlády (kariakturu demokracie v hávu fašismu…).
-
možná je čas vrátit se na začátek (do Řecka i Říma) a znovu se podívat na tehdejší demokracie.
-
znovu se vrátit i k výhradám, které měl nejen Aristoteles či jiní… (a nebýt oslepeni: „nic lepšího neexistuje“, „je to nejlepší, ze všech špatných řešení“… opravdu? … a pro koho? )
-
asi se shodneme (kromě těch, co mají ve své teorii jasno), že je to kontraverzní pojem, o kterém máme různé (i naivní) představy a předsudky – přidám dnes něco michaelského „do pranice“ - jde opět jen o dílčí podněty k úvahám bez nároku na vědeckost…
Odpovědnost a demokracie
*** Odpovědnost
- v příspěvcích bylo v různých souvislostech napsáno již mnoho o odpovědnosti, např
– každého z nás za to, do čeho vkládáme svoji pozornost (ke zvířecí nebo ke své andělské části)
– za to, co ve světě (s)tvoříme (lidskou jedinečnou energii vrill své rozumné Osobnosti)
– za svůj život nalezením duchovní cesty (po smrti se stát Živým a ne neživým)
– o odpovědnosti, která přichází v dospělostí s vyšším cílem, ke kterému máme jedinečné vlohy
– o možnosti zrodu odpovědné individuality (sebepoznáním, celistvosti a rozvojem všestrannosti)
– i mnohé o odpovědnosti pěstitelů vize…
-
přijetí osobní odpovědnosti je jednou z výzev pro dnešní michaelské období (od konce 19.st.)
-
můžeme jít životem v souladu s archetypem Slunce či jít proti a vystavit se slunečnímu démonu
** co si vybereme je naše svobodná volba – ale i naše odpovědnost za důsledky…*
**** Vnitřní svoboda a odpovědnost – to bylo téma minulého příspěvku:
-
bez objevení a rozvoje své vnitřní svobody nenajdeme ani tu vnější svobodu či lépe: nenajdeme prozření, které nám umožní nalézt příležitost k seberozvoji v jakýchkoli vnějších podmínkách…
-
pak přijmeme poznání, že pachtění se za vnější svobodou je až druhotné… to ale dokáží nemnozí.
** většina tu na Zemi ž ije v zajetí své „zvířecí část i “ - nemohou či nechtějí žít jinak, než pro potřeby těla a očekávají (přejí si či požadují), aby jim někdo z vnějšku pro to připravil podmínky, ať již politici, stát (prostřednictvím voleb) nebo Bůh (z domnělé povinnosti prostřednictvím modliteb).
-
oboje je více méně stejná (marná) iluze – neexistuje všemocná ideální vláda ani ideální církev.
-
na Zemi vládne Systém (nyní reprezentovaný globální mocí), který (spolu)tvoříme svojí pozorností (dáváme Systému svoji energii vrill, aby mohl existovat) a jde-li naše pozornost jen ńa požadavky „zvířátek v nás“, pak i vnějšek (vnější podmínky) nám přinášejí „zvířátka“ (u moci) v podobě světa pro „zvířátka“ (výhody odstupňovány v hierarchii): máme to, co pozorností tvoříme
-
primární je tedy naše svoboda volby čemu a komu dáme pozornost.
-
v minulém příspěvku bylo konstatováno, že se nedokážeme domluvit na pozitivním cíli, vizi, protože tu ne jednáme z pozice odpovědné individuality, ale z pozice rozmazlených „zvířátek“
-
máme vlivného „Satana“ v sobě, proto máme i vygenerovaného nepřítele „venku“ (ber kde ber), s ním se tu „vládne“ hrozbou a pomocí strachu – i církve hledají vnější cestu k Bohu, ne uvnitř…
-
protože žijeme ve stádu, ve smečce (socializace, výchova, bezpečí…), máme i svého vůdce stáda
-
někdy osvíceného (pokud prozřel), většinou více či méně „zvířecího“ (vlka v rouše beránčím).
** MOC JE JED – otrava mocí
-
ať volíme kohokoli, kterému dáme „do vínku“ část své moci nad sebou (zřekneme se části sebevlády a části odpovědnosti), jako bychom ho nechali uštknout jedovatým hadem – čím déle je u moci, tím více mu jed prostupuje tělem, až jej dříve či později otráví – čím vyšší postavení (tím i větší moc), tím více jedu (od více lidí) – myslete na to, až se budete divit proč porušuj e sliby, proč „krade“… doslova mění „charakter“ - poučení z Atlantidy se záměrně vymazalo z dějin.
-
pokud uvedené jako pěstitelé vize chcete tlumit, pak zvoleného kontrolujte, omezte mu čas „na jedné židli“… a počítejte s tím, že se bude vždy bránit (moc chutná, moc korumpuje).
-
ne nadarmo pan Blahynka trvá na opakovaném 3.měsíčním hodnocení; je to mnohým „proti srsti“
-
jsme tedy i odpovědní za to, jaké části své odpovědnosti se vzdáváme (v čí prospěch…).
-
jsme tedy odpovědní i za formu vlády – tedy i za tu dnešní karikaturu demokracie…
*** Z h istorie parlamentní demokracie :
- ve vazbě na dob y archanděla Michaela , inspirující nadčasové „inteligence“ jsou tu tři období,
ve kterých se hledala svobodnější podoba vlády:
1. v období 3080-2726 př.Kr, - zárodečná forma parlamentní demokracie, předzvěst - Gilgameš
2. v období 600 až 245 př.Kr. - vrcholná podoba demokracie v Řecku (a v Římě)
3. nyní od konce 19.st. (1879) - rozšíření po celém světě a na všechny vrstvy obyvatelstva, převážně v podobě tzv zastupitelské demokracie, k zavedení volebního práva pro všechny, k systému politických stran… – s výsledkem zneužívání moci zvolenými, ke korupci… bez odpovědnosti…
** Gilgameš, sluneční hrdina, vládce Uruka, Summer - patrně kolem 2800 př.Kr. - urucká rada starších z prominentních občanů (lidové shromáždění) vystřídala vládu kněží (textu z Nuppuru).
** Formy vlády v antickém Řeck u:
-
Platon navrhoval vládu filosofů (její předností proti nevzdělanému lidu by byla moudrost).
-
Aristoteles jako nevhodné vlády považoval tyranii (vláda samovládce), oligarchii (vláda hrstky prominentních osob) a demokracii (vláda nevzdělané lúzy) - za ideální považoval monarchii (vládu urozeného) a aristokracii (vládu skupiny privilegovaných) – jako třetí možnou formu doporučoval politeiu (vládu menší skupiny, která by byla volena losem).
** Z h istorie počátků demokracie : demos (lid) + kratos (vláda)
-
počátky dle pramenů byly v městských státech Féničanů – obchodovali s Řeckem…
-
ve Spartě nevládl jeden muž (jak bylo jinde běžné, ale dva (králové), rada starších a sněm…
-
v Athénách: Solón vytvořil systém 4tříd, každý občan patřil do určité třídy dle svého původu a výnosu své půdy, mohl se účastnit sněmu (do nejvyšších úřadů jen z nejvyšších dvou tříd).
** Reformy:
– Kleisthenes rozdělil stát na 10celků, každá část losem vybrala 50osob, tvořili radu (1/10 z nich pak vždy vládla 1/10roku), rada navrhovala zákony, které byly schvalovány sněmem všech občanů.
– zavedl „střepinový soud“: každý rok se na sněmu hlasovalo o osobách co mohli být státu nebezpeční (zrádci aj); každý občan mohl na svou střepinu napsat jméno jedné osoby; pokud se sešlo min.6tis.střepin bylo hlasování platné a osoba s nejčastějším jménem byla na 10let vyhoštěna.
(takto, snad na pomluvu, byl odsouzen a popraven i Sokrates) – ostrakon (střepina), ostrakizace…
– Periklés: za účast na radě obdržel „radní“ odměnu, aby se mohli účastnit i méně movití občané
-
každý občan mohl podávat žaloby proti městským úředníkům, kteří řádně nekonali své povinnosti
-
úředníci skládali zkoušky ze své odbornosti a byly odpovědní za své činy i po konci mandátu.
** ve Spartě i v Athénách se uvedené vztahovalo jen na muže s občanstvím.
** dle zachovaných pramenů tyto vrcholy demokracie vzhledem k válkám netrvaly dlouho (cca 100let) a byly po formě přímé demokracie v Římské říši (senát) či ve středověku ve 12.st. v Benátkách, Janově… nahrazeny v 18-19st. převážně zastupitelskou demokracií (volenými zástupci).
** obtížně lze specifikovat ještě starší, předcházející formy vládnutí – k tomu dvě poznámky:
-
Pozn 1. přestože je církev adorovaná jako ochránkyně písemných pramenů vědění, opak je pravdou – bylo z jejího popudu spáleno mnoho tun písemných památek (nejen během křižáckých výprav) na všech kontinentech (o zbytcích se traduje, že jsou hluboko ve Vatikánských archivech).
-
Pozn 2. na Zemi existovalo velmi mnoho civilizací a kultur, které zanikly v nejrůznějších katastrofách – dochovaly se po nich zbytky staveb, střípky keramiky… mnohé z artefaktů nezapadají do jedině správného vědeckého výkladu počátků dějin a byly (a nadále jsou) záměrně ignorovány…
-
lze ale nalézt ve znacích např na keramice indicie, že existovaly mírové, neválčící kultury…
-
podnětný je i způsob, jakým Inhotep v Egyptě organizoval stavbu pyramid (příspěvek 6).
** antický Řím (tzv římská republika: rés publica – věc veřejná); do počátku císařství:
-
v antickém Římě se podařilo vyvážit tři typy vlády: 1. monarchii: konzulové (zdědili výsady králů); – 2. aristokracii: zasedala v senátu – 3. demokracii: tribuni lidu…
-
z typů vlád není dobrá sama o sobě ani jedna: každá má sklon sklouznout do nějaké úchylky:
monarchie do tyranie, aristokracie se mění v oligarchii a demokracie končí ve vládě davu…
-
v antickém Římě se demokracie rozpadla i vinou vnitřních „reforem“, díky kterým se postupně vytratila původní propracovaná rovnováha…
-
podnětný byl čestný status úředníků, magistrátů: volení, bez odměn, s omezením zpravidla na jeden rok – kdy se vždy dva v jedné funkci vzájemně hlídali a měli velmi malý počet podřízených…
** než se k počátkům demokracie v Řecku vrátíme, z pohledu výzev Michaela, ještě souvislosti:
** PLATÓN (pseudonym Aristoklése, řeckého filosofa, učitele, matematika…)
-
svá pojednání psal většinou jako rozpravy (dialogy) se svým učitelem Sokatem (ten kladl otázky, ale mohl být i (spolu)autorem většiny uveřejněných myšlenek…) - mají podobu dialogů v divadle.
-
po smrti Sokrata založil Platón athénskou Akademii (byla následně vzorem mnoha universitám).
-
Platónova „teorie idejí“: primární jsou ideje (předobrazy, vzory, struktury…) a to nejen všeho, co vnímáme smysly ve hmotném světě (věcí, zvířat, člověka), ale i abstraktních etických pojmů: krása, spravedlnost, pravda, dobro… - máme po Trithemi**ovi další potvrzení „inteligenc e času“…
-
po jeho smrti se ale postupně tato tvrzení změnila: ideje už nebyla samostatná jsoucna, ale „slovo Boží“, aby se i teoreticky potvrdil dogmatismus křesťanské církve (T.Akvinský)…
-
později se husitští myslitelé vraceli k „platónským idejím“ a pravzorový svět idejí se stával závazným ideálem, podle kterých by se měla feudální společnost řídit… (víme jak to dopadlo ).
-
v renezanci došlo k návratu k dílu Platóna… v medicejské Florencii vzniká Platónská akademie
a pak zase vše upadlo (ve společnosti se mocným závazné dodržování mravních ideálů nehodí).
- v církvi nepatří do Biblických textů víra ve více bohů (to je kacířské pohanství) a pro vědu „inteligentní struktury“ neexistují (ale drolí se to: Kirliánovy fotografie…teorie strun… E.Páleš…),
ale ještě chvíli potrvá, než věda sestoupí z arogantního rozumu „poručíme větru dešti“ k pokoře…
- vraťme se zpět v čase k pohledu na aténskou demokracii, ke srovnání a k návrhu E.Páleše:
** Počátky a konce? - demokracie a odpovědnosti :
-
oháníme se zastupitelskou demokracií – kde ale, jak popsal pan Blahynka: demokracie trvá jen krátkou chvíli kolem voleb a pak si zvolení dělají co chtějí až do příštích voleb a tak stále dokola)
-
v dnešní zaspupitelské demokracii se kromě morálky vytratila i osobní odpovědnost…
** aténská demokracie ale měla proti té naší „hře na demokracii“ následující rozdíly (mlčí se o tom)
a) v řeckém městském státě se obyvatelé vzájemně poznali, věděli koho volí – v naší zastupitelské demokracii to netušíme, volíme dle propagandy, dle médii a stranami nastrčeného obrazu…
b) v aténském státě byli volení odpovědní polis a ti, co zneužívali a ohrožovali demokracii byli ostrakizování, museli na 10let opustit stát – v zastupitelské demokracii jsou politici v imunitě, bez majetkové a trestné odpovědnosti… a u nás jim dnes projde jakákoli protiprávní lumpárna…
c) v řeckém státě nemohl volit a nemohl být volen kdokoli, ale jen tzv svobodní občané (ne otroci, závislí lidé) - nebylo to jako dnes, kdy volí každý a každý může být zvolený kamkoli bez ohledu na odbornost a morální kvality… a o „pokušeních“ z korespondenční či elektronické volby nemluvě…
** smyslem demokratického systému patrně i bylo, že měl najít přesnější pravdu – ale nenajdeme ji, pokud (a omlouvám se za příměr) zavoláme profesora a dva zloděje… a dáme hlasovat.
- asi namítnete, že v řeckých státech nebylo volební právo žen a že nyní žijí ve státě miliony lidí…
- tomu ale může pomoci nevyužívané referendum (..a co si myslet o političk ách v EU či u nás?..)
- patrně by se našlo mnoho dalších pro a proti – uvedené body mají ale podnítit k následující úvaze:
? jak zapojit všechny obyvatele tak, aby kvantita nepřehlasovala kvalitu?
? jak by se dala skloubit potřeba hierarchického rozměru kvality (lepší-horší) s rovností?
- je tu totiž jedno podstatné hledisko, o kterém se mlčí (či se „neziskovkami“ obrátilo naruby):
*** Všichni lidé nejsou stejní, nejsou si rovni: máme nejen různé morální kvality:
-
máme přibližně stejnou stavbu těla, ale imunitu máme každý jinou, jedinečnou – ale zejména:
-
nejsme si rovni z pohledu duchovní zralosti – rovní jsme potenciálně, ale ne aktuálně:
-
máme sice stejnou svobodnou volbu jít pro duchovní cestě, dát svoji pozornost své andělské části, ale jen jedinci jdou po skutečné duchovní cestě (viz příspěvek 8 ke spiritualitě a příspěv e k č. 5 – kde byli lidé děleni cca do 4typů) či směřují k vyššímu cíli, z pohledu smyslu života (příspěvek minulý).
-
každý tu při narození (vtělení Duše) dostal osmý den „jiskru ducha“ (lze to dokázat nejen změnou výrazu novorozence, ale i změnou jeho hmotnosti) a má možnost ji dále rozvíjet, ale v tom, kdo co ze sebe udělal jsou velké rozdíly (psalo se tu o prázdnotě dospělosti v Kristových letech).
** každý stojíme v žebříčku duchovního vývoje na jiném stupni vývoje společnosti:
– zasvěcenci (jako předvoj) nosí v sobě formy, které se teprve někdy stanou všelidskou kulturou…
– část lidstva vždy jen dobíhá současný vývoj, protože duševně ustrnuli v dnes již zaniklé době…
(lze to vysvětlit z pohledu karmy, aby Duše měla možnost při tělesné újmě něco napravit a naopak).
? jaká forma společnosti je příznivá pro maximální duchovní pokrok? Pro další rozvoj Duší?
- současné demokracie (i teoretici) stavějí na falešném předpokladu, že všichni lidé jsou stejní, že si jsou rovni (pro vědce Duše neexistuje a církve z Bible texty o karmě cíleně vypustily) a stejnost
(nevyčnívej z řady…) je požadavek nejen všech cenzorů a manipulátorů se stádem ovcí…
-
domnívají se, že je pro všechny lidi vhodný i stejný právní systém (stejná práva, stejná výchova…)
-
formálním prohlášením lidí za rovné a svobodné, se ale nic nezmění na jejich vnitřním stupni duchovní svobody a důstojnosti (o vnější a vnitřní svobodě se psalo minule).
-
sjednocený právní systém (či školní osnovy) se musí přizpůsobit (pod)průměrnému jedinci.
-
ten samý rozsah svobod je nevhodný pro lidi, co jsou nad a pod průměrem:
– pro ušlechtilejší lidi je příliš úzký a omezující (zatěžuje byrokracií, omezuje iniciativu a potenciál)
– ty samé možnosti ale už vystavují slabocha pokušení
– primitiva demotivují – pro ně je to moc veliká svoboda, která jim hmotně škodí ve vývoji:
(stejné úvahy platí i pro tzv. nepodmíněný příjem - když si odmyslíme ovládání jako jeho cíl*)*
– pokud hmotně zabezpečíte Leonarda či Einsteina, budou o to víc tvořit.
– pokud to samé dáte člověku, co nikdy neměl jiný cíl než se napít a najíst, způsobíte tím jeho úpadek: má splněný životní cíl a nemá žádný další důvod proč se dál vyvíjet…
** hrubší Duše potřebují hrubší prostředí, podmínky a podněty (a naopak pro jemnější…) - aby se optimálně rozvíjeli a nepropadli apatii…
? *namítnete: „*to vše k duchovní rozdílnosti je pěkná teorie, ale jak ji v praxi realizovat?“
** zaujal mne následují návrh pana E.Páleše – stručně vysvětlím… pro inspiraci pěstitelům vize:*
***** Svobodné duchovní stavy ve společnosti – motivující forma uspořádání společnosti:
*** protože lidé nejsou stejní z pohledu duchovní (i morální) zralosti, vždy ve společnosti existovalo rozvrstvení: na svobodné a otroky – na patricie a plebejce – na šlechtu a lid…
- např indické varny dříve rozlišovaly a sdružovaly lidi dle čtyř stavů duševního založení:
– brahm á ni (kněží a učenci) – kšatriové (králové a bojovníci) – va i š j ové (obchodníci) – š ú drové (rolníci, řemeslníci, služebníci)… mimo varny stáli dalité (nedotýkatelní – dle Gándhiho „boží lidé“)
** každý stav podléhal jinému systému práva a odpovědnosti – a u každého se předpokládaly jiné schopnosti a úkoly…
-
socialistické rovnostářství podkopalo tvořivou iniciativu tím, že rozdílný talent a výkon nevedly k podstatným rozdílům v odměňování a v životní úrovni…
-
dnes jsou obsahy mravních kategorií přeházené a nivelizované do jedné horizontální roviny:
– před soudem mají stejnou váhu slova člověka, kterého neslyšeli lhát a podvádět, jako toho kdo lže a podvádí denně – inteligentní a svědomitý člověk je přehlasován bezmyšlenkovými lajdáky
– bezcharakterní lidé mají přístup do nejvyšších úřadů, co by měly být vyhrazeny jen čestným
– lidem, kterým se nechce pracovat a sebevzdělávat, se dožadují stejných práv jako ostatní…
1 srovnání lidí do jedné roviny vytváří nespravedlnost – je třeba vertikální rozdělení členů společnosti, spojená s nutnou mobilitou (přestupem) napříč společenskými vrstvami.
- dříve přestupy mezi stavy nebyly možné – společenské postavení bylo dané tím, v jaké rodině se kdo narodil (v Indii: džáty; přestup do vyšší kasty byl možný jen reinkarnací) – snad kromě pasování na rytíře, ale ve středověku mohl rytíř urozený šlechtický stav ztratit (rozhodnutím krále)
2 je nutné, aby svobody a privilegia (spojená s příslušným duchovním stavem) byla pevně navázaná se zodpovědností a práva s povinnostmi – a to bylo veřejně předem deklarováno
- je nutné, aby vyšší stav vyžadoval vyšší schopnosti a mravní sebedisciplínu
– aby vyšší stav obnášel širší odpovědnost s přísnějšími tresty.
3 každý sám si vybere, do jakého duchovního stavu chce patřit, ale pak je podle něho i souzený
-
příslušný duchovní stav je daný ideály a hodnotami – příslušnost k příslušnému stavu si člověk sám zvolí (nebude to určovat žádná komise) a sám si zjistí jaké podmínky jsou s volbou spojené.
-
každý si pečlivě rozmyslí kam patří (přecení-li se, ztratí majetek nebo půjde do vězení).
-
každý rád zůstane tam kde má: jednodušší život (více se mu odpustí; někdo ho povede) kde má méně možností (méně si pokazí život) – příležitost uchýlit se do nižšího stavu je pro něj ochranou a milostí (kruté by bylo nechat jej mezi seberovnými, kde nestačí inteligencí ani mravními návyky – ale nikdo mu nebrání pracovat na sobě a zařadit se do jiného stavu, když na to má).
-
každý sám prohlásí, kam patří a nikdo se mu do jeho rozhodnutí nemíchá – motivační rozmezí je mezi přibližně seberovnými… - v nerovných podmínkách se člověk obtížně vyvíjí: buď zakrní (jednooký král mezi slepými) nebo ztrácí víru, že to dokáže…
-
duchovní stavy se ale bez dalšího úsilí sami nevytvoří… E.Páleš
-
v naší historii máme různou zkušenost s českými stavy (zpravidla byly i „osinou“ pro krále).
-
michaelsk á období vyzývají k vytvoření svobodné a zodpovědné formy státu… hledejme ji.
-
v tomto období se mnozí lidé pod vlivem Michaela intuitivně bouří proti manipulaci s člověkem, která je zbavuje svrchovanosti (sami si o sobě rozhodovat); berou to jako urážku… - i proto bují nejrůznější hnutí, žel i globální moc umně a cíleně uvedené snahy o revoltu otáčí proti nim…
-
rovněž je třeba, aby nejlepší morální lidé doby dostali prostor…
-
hledejme skutečně lidskou, duchovní formu vlády, postavenou na morálních hodnotách…
30.7.2024