Výzvy doby 5. - 14. pokračování Kdo je člověk

Rosta · srpen 7, 2024, 9:30am

Výzvy doby (5) – „sluneční démon “ a duševní zdraví

v návaznosti na předcházející příspěvek: nyní 1 4 .část „Kdo je člověk“

opět bud ou text y kontraverzní – podle mne ale jen jiné úhly pohledu mohou dát jiný výsledek …
k subjektivnímu popisu zkusím občas přidávat na porovnání pohled „objektivní“ vědy…

*** Předobrazy a pravzory hodnot – sedm „planetárních inteligencí“:

v minulém příspěvku bylo napsáno, že Platon věděl, že předobrazy, vzory, struktury… (nazval je ideje) předcházejí, vyjevují a následně zhmotňují vše, co vnímáme smysly ve hmotném světě…
nejemnější síly, jsou ty nejmocnější: přicházejí jako sen, šeptání a nakonec mění hranice říší…
kulturní epochy, typy národů vznikají zdůrazněním některé hodnoty na úkor jiných, každá taková jednostrannost si žádá vyrovnání opačným principem - vznikají cykly a naplňují se vzorce, osud…
vymanit se z těchto cyklů v osobním i v celospolečenském životě lze vzorem celistvého obrazu člověka… cesta k celistvosti nás upozorní, že jsme se odchýlili od harmonického středu…
celistvost: harmonie těla, mysli a Duše - ve spojení s vědeckým empirickým smyslovým pozorováním, s filosofickým rozumem a mystickou intuicí – proti jednostrannosti (příspěvek 8 +9).
svoji celistvost mají nejen lidé, ale i kultury – následujících 7pravzorů tvoří zmíněný celek:

** archandělé jsou pravzory hodnot – poznat je, znamená najít zevnitř pevný bod na zeměkouli:

GABRIEL – narození – Luna – kabala, korán – Etruskové – impresionismus – Haiku – Thálie…

RAFAEL – školní věk – léčení – Merkur – Toltékové, Angkor - gotika – rokoko – vzdělanost…

ANAEL – puberta – láska, krása – Venuše – trubadúři, alchymisté – zen - romantismus – knížectví…

MICHAEL – dospělost – zápas světla a tmy – Slunce – kelti, Inkové – mehir, obelix – Fénix…

SAMAEL – krize středního věku – smrt, mor, boj, válka – Mars – Attila – radikálnost, dravost…

ZACHARIEL – zralý věk – moudrost – Jupiter – labyrint – Mayové – renezance – zámořské objevy

ORFIEL – stáří – vůle – Saturn – megality, pyramidy, čínská zeď – jezuité – absolutismus…

každý z pravzorů má odpovídajícího démona, karikaturu (vyjeví se, když následujeme „zvířátka“)
novodobé „vědění sedmi“: 7typů inteligence, 7emočních stavů, 7morálních matric (z věd o člověku) se nápadně blíží k: 7planetárních božstev, 7biblických archandělů před Božím trůnem…
jde o prastarý světonázor s počátky v dávnověku – jde o pozůstatky středověké nauky, která se rozvíjela při zakládání universit před 700lety – dnes jsou roztroušeny v legendách po celém světě.
dnešní doba vyžaduje objevit, znovu v sobě oživit a začít používat prastarou formu vědomí a prožívání, která tu byla před vznikem racionality a s její pomocí starým způsobem vybudovat chrám poznání znovu – znovu zasadit kamínky do mozaiky v kontinuitě s tradicí…

? proč po tisíciletí bylo samozřejmé*, že se mezi námi pohybují duchovní bytosti*?

protože lidé je prostě viděli a slyšeli – božstva se jim zjevovala způsobem podobným smyslovému vnímání – snové vědomí za určitých podmínek pronikalo do bdělého stavu a člověk vnímal

duchovní události téměř fyzicky v prostoru kolem sebe a tak se o nich i běžně vyjadřoval…

současný jazyk pro to nemá žádné slovo… pokud o tom nic nevíme, pak ani Iliada nedává smysl…
nové racionální vědomí postupně překrylo starou vrstvu mysli – otevřelo možnost svobody, ale za cenu ztráty staré jasnovidnosti – a staří bohové žijí dále, stále podprahově působí; ne vědomě…
změnily se myšlenkové proudy – ale všechny -ismy dále působí v rytmu božstev.
archandělé jsou tím, co lze nazývat soustavou pravdy, tj. novým paradigmatem (ale drží se staré)
archandělé jsou pro danou dobu „kolektivní intuicí“ (egregorem) – vše podbarvují, každou tvorbu… je to něco, čemu se naše Vědomí, myšlení a jednání podřizuje, aniž si to uvědomuje(me).

** svět jsou zhmotněné hodnoty – historické epochy vyvěrají ze změn, posunů v žebříčku hodnot.

dominantní hodnota je osou, kolem ní se točí a formují všechny ostatní složky společnosti.
mravně-volní vnuknutí se přeměňuje nejprve v uměleckou náladu, ta pak do filosofických či právních pojmů a nakonec nás obklopí v podobě techniky – takto lze vnímat i historické události…
důkazy k těmto tvrzením seskládal a zveřejnil E.Páleš.

*** „sluneční démon“ - západní civilizace dnes umírá na rozpad hodnot

každý z pravzorů má i svůj opak, chcete-li negativní předobraz, karikaturu, která se zhmotňuje podobným způsobem (představa–dominantní negativní hodnota-„vědecké zdůvodnění“-skutky…)

zpravidla jako první: je rychlejší než postupné pronikání pozitivního pravzoru (váže na zvířátka).

dominují opaky: lenost-místo tvořivého hledání; předvádění se či zbabělost-místo odvahy atd.
místo ctností jsou vychvalovány neřesti: lež je pravdou a pravda lží… mír je válka a válka je mír…
v příspěvku 10 bylo napsáno, že žijeme v duchovním temnu – tj v morálním bahně, v úpadku…
působí tu současně archanděl Michael, ale i jeho opak: „sluneční démon“ - jako protichůdná „dvojice“ pro svobodnou volbu – více příspěvku 6 (dobro/zlo, světlo/tma, oheň/voda…)
poválečnou modernu (kdy rodina byla základ státu) vystřídala post-moderna, ve všech oblastech.
následuje subjektivní pohled na vědu, na její „převažující výhonky“ (jako břečťan zahubí strom)

** postmoderní věda – vědecké podhoubí „slunečního démona“:

pseudoteorie postmoderních vědců jsou polopravdami – je pravda, že za genetickou replikací a nižšími duševními procesy v člověku stojí „inteligence“ sledující své zájmy (Systém, 3tí Síly…).
tito „vědci“ ale nechtějí, kromě tělesnosti („zvířátek“), připustit „andělskou“ část (Krista v nás).
„sluneční démon“ v postmoderní vědě působí (z pozadí) přes materialismus (…dotace, moc).
povyšují (vědecky dokazují) démonický pořádek světa na zákonnou, nevyhnutelnou skutečnost.
poté „vymýváním mozků“ (jak o sobě myslíme, takoví jsme) se odřezáváme od vyšších Sil a nebudeme pak schopni vytvořit jinou alternativní skutečnost (než opět jen válku, tragedii, neštěstí…)

** neodpovědnost, pasivita a lenost má kořeny ve „vědecké“ teorii o sociálním darwinismu:

– že člověk je důsledkem okolností a sociálního prostředí či výsledek špatných podmínek v dětství…

– že nemohou za to, jací jsou – že v dětství nedostali to a to…společnost nedala…politici nedali…

(mnozí se to učí nazpaměť: je to jejich alibi, sami sebe vnímají jako pasivní objekt okolností…)

takové sociologocké teorie (že oni nemohou za svůj bídný stav) to zdůvodňují, racionalizují…
vzniká celá společenská vrstva nezaměstnatelných ve slumech, čtvrtích… nejen minulí a současní imigranti… - nárokujících si to, co vytvořili jiní… nemívají hlad, často nejsou materiálně chudí: jsou chudí, duševně, duchovně, kulturně… jsou povrchní, prázdní…nudí se…bují tu alkohol, drogy…
ale kteří mají právo a nárok („vědecky“ zdůvodněný) – bez té michaelské odpovědnosti…
a prodejnost „vědců“ je zřejmá ve všech oblastech – po válce zřetelně morálka opustila vědu…

bádají bez ohledu na zneužití výzkumu či ještě hůř (atomové, chemické, biologické, robotické zbraně… podpora vakcinace C19… podpora grýndýlu… ovlivňování počasí… LGBT… atd atd)

** nejen k postmoderní vědě: není to nevyhnutelnost, geny… - je to volba hodnot: podmínky, tlaky hrají svoji roli, ale hlavní je jádro člověka, pro co se vnitřně svojí volbou rozhodne, protože je mnoho těch, kteří z nelehkých podmínek dokázali vymanit, vzdorují a žijí plnohodnotný život.

pseudoteorie postmoderní doby slouží „slunečnímu démonu“ (Systému a globální moci) a pro svoji záludnost jsou dopady polopravd (posvěcené autoritou) nebezpečné, nepodceňujme je.

** obecněji: rozklad začíná zevnitř: tam, kde není cíl a smysl života (V.Frankl – příspěvek 12) - žádné zájmy, aspirace… kde se v nic nedoufá – pak je z toho (i postupně za několik generací) celá společenská vrstva – kde se pozornost (energie vrill) věnuje zábavě – kde vzniká prázdnota…

kde mají pocit, že žijí, existují jen při intenzivních smyslových tělesných zážitcích (tetování, drogy, sebepoškozování jako předstupeň k sebevraždě…), aby něčím vyplnili vnitřní ticho…
a virtuální vztahy prostřednictvím sociálních sítí… a pokud reálné, pak jen krátkodobé na tělesné uspokojení… děti (pokud je vůbec mají) jsou chvilkově rozmazlované (zabavované hračkou, mobilem, pamlskem…) jinak ignorované a zanedbávané v citových potřebách… a staří lidé?

** ezotericky, duchovně, prostřednictvím „slunečního démona“ se tu budou „třídit lidské Duše “:

jedni budou upadat a druzí růst (už se tak v podstatě děje; je tu poslední čtvrtá juga cyklu…)

lidé se tu (jak bylo v apokalyptických vizích konce času předpovězeno) mění ve „zvíře-lidi“:

– dostávají se do zvyků, kdy si už nemohou pomoci k jinému jednání v reakci na vnější podněty.

– reagují jako zvířata, rychle dle instinktu a pudu – už nezvažují alternativy či dopady – vytrácí se ten lidský mezičlánek: rozmyslím se a pak se svobodně rozhodnu dle vlastní úvahy, co udělám

(nejde tu jen o zásahy třetích sil či o ovládnutí „neživého mrtvým“ – viz příspěvek 4 ).

– neumí to ovládat… mění se: lidské já slábne, mizí, až je nefunkční… (člověk bez lidské podstaty).

– takto se vyvíjí… není to zvíře, ale je to bývalý člověk, co spadl postupně dolu, do polozvířete.

toto je apokalypsa (a nebude to poprvé v dějinách vývoje člověka – postupně vznikne takový rozdíl, že se tyto rozdílné vrstvy přestanou křížit mezi sebou a vznikne nová rasa).

*** Duševní zdraví v michaelské době

základem duševního zdraví je vědomí vyššího cíle (viz Frankl) – pokud chybí dochází k rozpadu
duševní, psychické a tělesné zdraví spolu souvisí, podmiňují se – prolínají se s emocemi a pocity…
většina lidí si propojuje duševní zdraví s požadavky na vnější podmínky… a pokud se necítí v duševní pohodě „utíkají“ ke vnější pomoci (psychologové, psychiatři, kněží-zpověď… či drogy)
vědy o člověku rovněž vycházejí z vnějších podmínek, které způsobují stres, depresi, vyhoření…
vztah lidí ke vnějším podmínkám ovlivňuje reklama, média… politici, kněží… (a dělají to dobře)
málokdo si připouští, že je za vším naše svobodná volba: komu a čemu jsme dali svoji pozornost…

tj rozhoduje naše vnitřní nastavení, kterým (ne)reagujeme na vnější podmínky dle významu, které jim přikládáme podle námi zvoleného žebříčku hodnot… - probíhá tu od nepaměti boj o pozornost…

** emoce či pocity jsou spouštěčem tělesných stavů (chemické procesy v těle), ale platí to i naopak můžeme si dopředu zvolit (a vůlí ovlivnit) svůj tělesný stav, ve kterém chceme být:

– pokud jsme pod vlivem „zvířete“, jsme v odpovídajícím zvířecím stavu (ustrnutí, útěk či útok)

– pokud jsme pod vlivem rozumné Osobnosti, své „andělské“ části, lze si zvolit klid, nadhled…

máme tedy vše ve své moci – nemohou za to geny či místo narození, jak tvrdí postmoderní věda… ani skvrny na Slunci, C19, Putin. CO2… či libovolný -ismus… atd - primární jsme my sami – a jak tu již bylo výše uvedeno: vnější podmínky, tlaky hrají svoji roli, ale ne tu hlavní…
nesouhlas s něčím, s někým… vyvolává silné negativní emoce (hodnotící myšlenky ke vnějším podmínkám posílá do mysli Systém) – na základě postoje, odsudku se formuje realita (problém).
sami si volíme, jaký vztah, postoj ke vnějším podmínkám zaujmeme (budou příležitostí k růstu?).
a jsme u michaelské výzvy k odpovědnosti: odpovídáme za svůj tělesný, psychický stav, postoj…

** emoce a pocity – věda mezi nimi nerozlišuje – připomeňme si, co bylo v příspěvcích napsáno:

– emoce patří k naší „zvířecí“ části (vychází od obou zvířátek) a pocity patří k „andělské“ části

– emoce jsou negativní, základní jsou: smutek, strach, hněv - ostatní jsou z nich odvozené.

– pocity jsou pozitivní:: radost, nesobecká láska. Láska k Bohu, pocit štěstí… milosrdenství…

– nemůžeme být současně v obou stavech – buď jsme v emocích nebo v pocitech – ty či ony se vždy připojují k informaci, které byla přidána naše energie pozornosti (vrill).

emoce jsou následky negativních myšlenek – myšlenky se nám objevují hlavě rychlostí až 60ti myšlenek /sekundu – tj v žádném případě jejich tok neřídíme, přicházejí automaticky z venku od Systému - a 80-90% z nich tvoří negativní myšlenky.
výron hormonů ovlivňuje emoce (jejich intenzitu) po dobu 90 sekund – chcete-li radu: pokud jste v ataku hněvu, počítejte do deseti (pokud jste ve velmi silném hněvu, počítejte raději do sta) a pak teprve reagujte, mluvte… a pokud váš hněv způsobuje to, co říká druhý, zacpěte si při počítání uši…
Systém způsobuje synergii i v emocích: pokud o někom smýšlíte ve zlém, pak i on o vás… pokud v rozhovoru do vaší mysli přiletí pochybnost, pak ve stejné chvíli ji má i váš protějšek… pokud jste ve skupině 3-5 osob pohodově naladění, dříve či později se přidruží někdo, kdo pohodu sebere…
příslušné emoce jsou reakcí na hodnotící komentář v naší hlavě – komentář „zvířátek“ (ega), jsme-li ve stavu pod jejich vlivem – jedná se o nekonečné hodnotící dialogy, které vedeme se sebou.
podle toho, co si z vířících myšlenek vybíráme, se pak tak i chováme k sobě a k druhým lidem.

** „sluneční démon“ a jeho kamarádi – nejen naše „zvířátka“:

nic, co vědy o člověku navrhují nedává lidem dlouhodobý klid – neučí je ovládat svůj stav – vše (i štěstí, lásku…) podmiňují, navazují na vnější materiální podmínky a to je slepá ulička.
reklamy nám podsunují, že z materiálních vnějších podmínek zaručeně dosáhneme štěstí – kup si nejnovější model: mobilu, auta… a budeš šťastný – ale i do krátkodobé euforie se dříve či později vnoří nějaká pochybnost (soused má lepší… módní trend jde jinam…) a roztáčí se nová touha po…

– „zvířátka“ vše chtějí hned: a proto máme pro vás výhodnou půjčku… (padáte do pasti konzumu).

– pokud něco máte, tak vám to zase ztěžují (vyšší: úrok, daně, nájem, inflace…) či berou (exekuce).

– a do toho se obalujete podsouvaným strachem (o zaměstnání, o zdraví… z války či oteplování…).

„zvířátka“ chtějí ovládat, mít moc a kontrolu… ale nad vnějšími podmínkami nevítězí… - takže bud dřete do padnutí, nadáváte… či rezignujete a je vám vše fuk… nebo utíkáte od všeho.

** a výsled e k? - ze „zvířecího“ postoje a „zvířecích“ hodnot… (jen malá ukázka skutečnosti)

polovina obyvatel planety má poškozené duševní zdraví (mluví se o katastrofálním stavu).
už dávno není tajemstvím, že nám vládnou psychicky nemocní, narušení lidé.
mnoho lidí slyší hlasy v hlavě (lékaři nepomáhají): to pak těmto lidem násobí strach, deprese…
pozornost na nemoc zesiluje nemoc – strach z nemoci způsobí více úmrtí než nemoc sama (covid)
na konci dnů dle proroctví: jedni budou zabíjet druhé a nebudou vědět proč; a druzí budou umírat a nebudou vědět proč – děje se to i u nás – a bude to pokračovat: vrazi mají své fankluby na sociálních sítích, média vrahy propagují… a jiní je budou vzory napodobovat (zrcadlové neurony).
přes 80% zbraní je v držení obyvatel a polovina z nich má psychické poruchy.

** v ČR z průzkumu mladých (18-30let) od 1.LF UK (iRozhlas 29.7.2024):

od 2014 rostou depresivní poruchy a již jeden z deseti v depresi má příznaky těžké deprese.
polovina z dotázaných popsala svůj stav: jako stav celkového vyčerpání (syndrom vyhoření).
bylo dotázáno 502 mužů a 520 žen: 7,5 % z nich se pokusilo o sebevraždu a čísla rostou.
40% kouří nebo kouřilo, ¾ pijí alkohol (z nich 4% více jak 4x týdně).
ve všech ukazatelích jsou na tom ženy hůře jak muži… (a tohle vše někoho skutečně zaujímá?)

** o čem jsou dvě nejčastější diagnózy , s jejichž nárůstem si věda ani společnost neumí poradit:

ale nejprve odlišme pojmy: nálada (je emoce) a emoce (je reakce na přijatou myšlenku):

NÁLADA je emocionálním pozadím (je založena na jedné konkrétní dominantní emoci či pocitu)

EMOCE je reakce (3): na hodnotící myšlenku (2): k nějaké vnější události (1) – očíslován sled

- pokud vyhodnotíme situaci jako hrozbu, bude emocí: strach (po té útěk) nebo hněv (po té útok).

– jde vždy o subjektivní, individuální vyhodnocení (na stejnou situaci reagují různí lidé i odlišně).

– výsledné konkrétní jednání, chování (4) v příslušné emoci je důsledkem přijaté myšlenky.

věda to má jinak: důvodem, příčinou pro danou diagnózu je zadržování negativních emocí a naše myšlenky jsou důsledkem našeho emocionálního stavu – dle vědy nevyhodnocujeme, ale jen jako zvířátka instinktivně vybudíme emoci k situaci – propojte si s výše uvedeným „tříděním Duší“

1 deprese – má v azb u na „slunečního démona“ v útěku postiženého do tmy a lenost…

dříve označována jako duchovní lenost (hřích smutku), apatie, neradostnost nebo melancholie.
deprese jsou považovány za nejvyšší projev a formu egoismu (druhotného Vědomí, „jájínka“)
vychází z maximální koncentrace pozornosti na sebe sama popřípadě na druhého (proč mne opustil) či na hmotnou věc (ztráta domu při povodni) a z přijetí hodnotící negativní myšlenky s následujícím nabalováním, řetězením podobných (sebeutvrzování) a pak takový člověk už nemá sílu z této nálady vystoupit (vina, úzkost, beznaděj či zlomyslnost, podrážděnost, agrese).
často si vybere myšlenky: zase se to stane, nemá cenu žít či které ho děsí (chronický strach).
nežádá si pomoc (na rozdíl od manipulace), uzavírá se do sebe, často beznaděj končí sebevraždou

** pozornost má obrovskou sílu – člověk se ničí vlastní silou pozornosti, která mu byla dána pro nalezení Života: aktivuje pozorností přicházející negativní myšlenky (uzamkne se; běhá v kole).

je třeba nefinancovat (vlastní energií vrill) myšlenky přicházející z Vědomí; najít vyšší smysl…
postupně se ztrácí spojení mezi rozumnou Osobností a Duší – mezi proudem životní síly z Duše k rozumné Osobnosti (viz úvodní příspěvky)

** věda popisuje depresi ve čtyřech kategoriích dle závažnosti a „léčí“ příznaky chemicky (antidepresivy), přidáváním chybějícího dopaminu do mozku… - ale příčiny vzniku nezná.

** léky (antidepresiva) nepomáhají (zvyšují úzkost; nespavost, halucinace – větší pravděpodobnost sebevraždy) a vedlejšími účinky ničí rozumnou Osobnost (zbavují ji kontroly nad svými energetickými poli) - a vytváří následně „neživé“… (příspěvek 4).

společnost západu (podporou hodnot konzumu, neodpovědného individualismu) tak tvoří příčinu invalidity (a 60% z důvodů k sebevraždě), včetně nejčastějšího onemocnění u žen: depresi.

2 syndrom emocionálního vyhoření

už sám název je chybný: měly by „vyhořet“ negativní emoce, tj měli bychom se cítit lépe – opak je pravdou: v lidech, plných hodnotících myšlenek, bouří emoce – jde tedy spíše: o vyhoření klidu – nebo lépe: nevyčerpávají se emoce, ale energie, kterými se emoce živí…

** věda jej popisuje jako stav celkového vyčerpání (fyzické, emoční, kognitivní), jako neschopnost se soustředit na pracovní požadavky; (kognitivní - vše k učení, k poznávání: od řeči po postoje).

nejčastěji u profesí, kde se jedná (v jistém nátlaku) s jinými nespokojenými lidmi (v emocích) a kde výsledek jednání opakovaně nepřináší očekávaný výsledek (a kde je ve hře hodnocení).
kde se vydávaná energie (úsilí) nevrací, ale neustále ubývá (je pohlcována druhou stranou).
násobí se tu vnější požadavky na dlouhodobý výkon a vnitřní obavy ze selhání (stres a strach).

** kde postoj nevychází z klidu, nadhledu, z milosrdenství „andělské části“… ale ze „zvířecí části“

tj za tím vším je, že hlavní příčinou syndromu vyhoření nejsou vnější podmínky, ve kterých se člověk nachází, ale vnitřní nastavení, ze kterého vychází volba jeho reakce na hodnotící myšlenky přicházející mu při té či oné situaci a pak ke zvolené reakci naskočí příslušné emoce (nebo v tom optimálním případě pocity) – vnitřnímu nastavení předchází poznání, že jsme duální - můžeme si tedy vždy vybrat, zda se v příslušné situaci budeme chovat jako andělé nebo jako démoni (zvířata)

** věda to má jinak: hlavní příčinou jsou vnější podmínky… (a chováme se tedy jako zvířátka )

doporučená je terapie smyslem (V.Frankl: logoterapie), změna sebehodnocení… či změna profese.

** vědy o člověku

uvedená vysvětlení obou diagnóz do této hloubky psychologie ani psychiatrie nenabízí – museli by připustit dualitu člověka (tam ale i postmoderní věda zavřela dveře), že myšlenky nejsou naše (kvantovou fyziku se neučí)… a to vše je zatím nemožný veletoč (změna paradigma).
místo toho nám říkají opět polopravdy: že člověk musí hledat, neskrývat a vyjádřit emoce – že pouze díky emocím může pocítit krásu a celistvost života – že jen díky emocím žije… atp.
(ne)chápou, že je nám z neustálého přelévání emocí špatně (a že adorace negativních emocí „umělci“ a médii odbourává naši andělskou část a způsobují nám nemoci duše a těla).

** hodnotící myšlenky k situaci nás vedou do pekla (neustálé přemýšlení našich „zvířátek“ o nich: myslím, tedy jsem…) - fascinovaně přijímáme každou, která k nám přiletí; dáváme je hrdě do škatulek… tvoříme teorie z nesmyslů a umanutě na nich lpíme… řítíme se proti zdi a šlapeme na plyn

je pro nás těžké odmítnout, že vnější okolnosti (ne)jsou zdrojem našich problémů – a že myšlenky v hlavě to (ne)jsme my (že to jsou jen podněty k pochopení našich stavů: zvířecího a andělského).
je obtížné zbavit se negativních emocí spojených s přijatým hodnocením, lidé si zvykli na emoce.
přijaté vnitřní hodnotící komentáře určují náš vztah k sobě (nejsem dost dobrý), k druhým (závidí mi… podědil to po dědovi…), k situacím (proč mne Bůh trestá?)… jak mne druzí hodnotí?… lžou mi…
přebíráme do vnitřních dialogů pomluvy, polopravdy, slova „autorit“, zprávy z médií či z netu…
jen málokdo dokáže hledat souvislosti a ověřovat „myšlenky“: vím, že vím - viz příspěvek 12.

** v jednostrannosti zbožnění rozumu, jsme ztratili harmonii, ztratili jsme lidskost, Člověka.

rozum: bez zapojení intuice, vhledu … a s praxí ignorovat vše, co se nehodí, nás vede do propasti, zejména když se podařilo zbavit vědu morální a osobní odpovědnosti za praktická využití výsledků.

** zkusme žít v kráse Života (a ne v dekadenci úchylek…) - dejme svůj rozum do služby Životu…

přijměme výzvu Michaela: odpovědnost k Životu… a uzdravíme se.

7.8.2024