Za oponou - 4. pokračování Kdo je člověk

Rosta · dubna 1, 2024, 10:16am

„Za oponou“ - 4. příspěvek na téma Kdo je člověk ?

**** Nejprve trochu „opakování“ (ať se vzájemně neztratíme):

Člověk má zde na Zemi svoji viditelnou část (tělo) a neviditelnou část (Duši, rozumnou Osobnost, čtyři Bytosti tvořící Vědomí…).

*** V první části bylo napsáno (zopakuji to, co bude v tomto pokračování rozvíjeno, upřesněno):

Člověk je více-dimenzionální prostorový „objekt“, postavený kolem Duše (částice „z vnějšku“, nepatří do hmoty, jde o energeticko-informační nemateriální shluk s obaly a o „portál“ pro přímé spojení s „duchovním světem“).
Bylo napsáno, že člověk kromě „zvířecí části“: Vědomí (ve vazbě na Materiální podstatu, Systém) má i svoji „duchovní“ část: Duši a rozumnou Osobnost spojenou s pocitovým vnímáním, pro směřování a k nalezení „duchovní cesty“: k „návratu Duše domů“ k tomu, co nás přesahuje…
Systém (egregor „vládce Země“) je „živen“ jen naší „lidskou energií-pozornosti“, proto Systém všemi způsoby a prostředky bojuje o naši pozornost. - Pokud není během jednoho lidského života nalezena „duchovní cesta“ (a to lze jen pomocí rozumné Osobnosti), pak je Duše nucena „prožít další život“ a čekat, zda nová Osobnost „duchovní cestu“ nalezne…
Globální moc: „zaprodané duše“ (Duše, které rezignovali na „cestu domů“, ztratili se tu…) slouží tomuto Systému – Odměnou: za udržení pozornosti lidí k materiálnímu světu, jdou od Systému ke globální moci „informační a energetické“ výhody (moc, prodloužený život…).
Systém „vede“ každého člověka (sleduje hlavně ty na „duchovní cestě“) přes energii pozornosti.
Bylo napsáno, že člověk je sám sobě největší překážkou: stává se sám sluhou, otrokem Systému a to dobrovolně, přes pozornost a svobodnou volbu – stává se „zvířetem“ (mnohdy doslova).
Rozumná Osobnost má toužit po Věčnosti a ne po pomíjivé hmotě. - Rozumná Osobnost má „sílu pocitu“ (napojení na Duchovní podstatu), aby se za jeden lidský život svobodně duchovně rozvíjela, spojila se s Duší a osvobodila se z materiálního světa (musí to udělat sama za sebe); vždy je to ale spojeno s odporem Systému (Materiální podstaty): v této „hře“ je Systému dovoleno doslova vše, aby rozumnou Osobnost přes Vědomí materiálními svody odlákal a zlákal (při dodržení principu individuální svobodné volby).
Většina z nás souzní s materiálním smyslem života a neumí si ani představit nic jiného, než takto žít (v drancující spotřební civilizaci, v honbě za mocí a ziskem, v neustálém strachu…).
Bylo napsáno: smrtí nic nekončí (i to nám Systém zatajuje nebo nás svádí z cesty pomocí nejrůznějších církví: člověkem upravenými církevními texty).
Jako národ jsme většinově vnímáni jako „bezvěrci“, ale většina z ateistů má svůj individuální vztah k tomu, co nás přesahuje. Vnímá tuto lidskou potřebu (zde popsanou jako „pocitové vnímání“) věřit něčemu „neviditelnému“. Přeje si někde ve svém nitru žít v míru, v klidu, ve štěstí, dávat lásku, přátelství, pomáhat… žít beze strachu - a uvedené si individuálně promítá (do hmotného či nehmotného) do hledání smyslu života.

***** Tento další „nevědecký“ 4.příspěvek je o něco více kontraverzní než minulé. I proto, že téma smrti je pro naši kulturu „tabu“ - bez smrti ale neporozumíme životu . Navíc, jsou tu „cizinci“, kteří se smrti nebojí a globální moc od nepaměti smrt používá pro své zájmy.

Podíváme se v tomto příspěvku na člověka z pohledu smyslu života: nalezení „duchovní cesty“:

„Živí a živí proti **neživ**ým a mrtvým“

*** Co znamenají tyto pojmy ? (záměrně volím jiné obsahy pro slova, než se běžně uvádí)

„Živí“ - takto označuji ty, kteří nalezli svoji „duchovní cestu“ (Duše je „na cestě domů“), těch je v populaci cca pod 0,01% - v dalším textu se jimi zabývám jen málo; příkladem může být patriarcha Agapita Pečerský, či Gautanama-Budha nebo za života v těle Ježíš či prorok Mohamed (učení tří posledních bylo po jejich smrti preláty zásadně a zcela účelově změněno takřka na opak).

„živí“ - hledají či mohou hledat v tomto životě svoji „duchovní cestu“; jejich tělo žije; jde o běžné občany vystavené svodům Systému (aktivně na ně působí „neživí“ a „mrtví“)

„neživí“ - ti v tomto životě „duchovní cestu“ nenašli; jejich tělo je mrtvé, Duše ne; některé prameny je označují jako „subosobnosti“; opět jde o běžné občany v naprosté většině; někteří „silní neživí“ mohou ovládnou „živé“ (příkladem je opakované vtělování Dalajlámy); „živí posedlí“ takto ztrácí svoji rozumovou Osobnost (na čas či stále), kterou vytlačí „neživá“

„mrtví“ - jsou předem mrtví pro „duchovní svět“; jsou to „živé“ „zaprodané černé duše“, často působí jako aktivní „neživí“ v tělech „živých“ - jde např. o hlavní „loutkovodiče“ v pozadí globální moci (zpravidla jde i o černé mágy – např. Hitler i Stalin byli oba pod vlivem stejného učitele: mága Gurdžijeva).

Prvně uvedení „Živí“ se vymanili z nadvlády egregoru Systému - ostatní tři skupiny nikoliv.
Záměrně tu stavím „živé“ proti „neživým“ a „mrtvým“, abychom vnímali jak„za oponou “ funguje část globální moci - chápu, že uváděné zní pro vás neuvěřitelně (věřit tomu nemusíte).
Věda (vědy o člověku) se oficiálně (omezeně, ne celostně) zabývají jen „živými“ ve vazbě na tělo (to lze pochopit). Žel mnozí „vědci“ tu jako „živí“ pracují (naivně či pod žoldem) pod vlivem (a na objednané zadání) globální moci (tj. pod vlivem „mrtvých“ či „neživých“) Lží a podvodů je (ve společnosti Západu) velmi mnoho a je třeba lži (směrem k „ovcím“) obhájit „autoritou“.
Obdobně (v ruku v ruce s „mrtvými“ z globální moci) pracují církve (je to jeden obrovský podvod na důvěřivých „živých“) a i ony mají svoji hierarchii, rituály-magie (v naší kultuře je včele Vatikán jinde „ajatoláhové s imány“…) pod heslem „rozděl a panuj“. Jsou i kulty adorující „mrtvé“.

** Všechny čtyři „skupiny“ udržuje zde na Zemi energie-pozornosti (Němci jí říkali vrill ).

Jak to funguje? (i následující popis je zjednodušením, ve 3.dimenzi máme limitované „chápání“):

Vrill tvoří rozumná Osobnost, když na popud prvotního Vědomí udělí zvolenému obrazu, myšlence souhlas k realizaci. Tvoří ji z prvotní energie allatu, který rozumné Osobnosti posílá Duše.

*** Nyní k roli (poslání, odlišnosti) žen a mužů (globální moc uvedený rozdíl záměrně stírá):

Ženy dávají život – jsou tedy jakýmisi převodníky allatu pro tento svět (mohou „koncentrovat“ allat a posílat jej zpět do „duchovního světa“) - muži nemohou sami získávat, generovat allat.
Muži ale mohou (a mají) použít allat od žen v boji proti démonům („neživým“, kandukům a podobným negativním entitám pronikajícím do tohoto světa pro vril) to je skutečná síla muže (jeho podstata) – tyto znalosti se záměrně vytratily. Připomenutím (symbolem z minulosti) od předků jsou u nás sochy Sv. Jiří bojujícího s drakem (nebo pohádky: bojuj s drakem a získáš princeznu).

I v dnešní době jsou ještě takoví aktivní bojovníci (Geliárové, vojíni „Duchovního světa“).

Sakrální podstatou muže je být rytířem, ochráncem žen a dětí v rámci rodiny (před vlivy „neživých“). Slouží ženě ale zároveň i tím, že jí nedovolí zapomenout, že je ženou ve své podstatě (dárkyní allatu) - dříve tu byl i řád rytířů Templář, respektující tyto role muže a ženy (ale nenáhodně podlehli i s ženami a dětmi cílenému pogromu – záminka se najde vždy).
Muž a žena je (Bohem stvořený) jeden celek: žena je zdrojem té síly, která dává muži prvotní i věčný Život (muž se jen díky ženě stane „živým“ a jen díky síle allatu může najít „duchovní cestu“ a stát se „Živým“). Role muže je v tom, aby žena nezapomínala, že je ženou a role ženy je v tom, aby muži neumírali bez nalezení „duchovní cesty“ (tj. nestali se „neživými“ či „mrtvými“).
Do uvedených rolí (poslání žen a mužů zde na Zemi) se vměšuje Systém (dříve hlavně prostřednictvím církve a nyní i v rámci pokřivených „západních hodnot“) pak muži bojují mezi sebou (místo s „neživými“) a dělají si z žen otrokyně - nebo naopak dnes tu ženy bojují s ženami o moc a z mužů si dělají otroky. Ženy dnes nejsou ženami a muži nejsou muži (navíc tu jsou skutečné hormonální změny s vlivem nejen na jejich vizuální tělesnou stránku, takže někdy nepoznáte na první pohled, kdo je muž a kdo je žena – údajně způsobeno i pitím vody z čistíren, vody obsahující hormony z antikoncepcí či léků)…
Systém (prostřednictvím církve) uvedené role překroutil (zesíleno ve středověku „honem na čarodějnice“; ženy jsou „démoni“ dle církve) a muže „pasoval“ jako nástroj pro zotročení žen (počátky jsou již v Bibli cíleně vloženy u tzv. „prvotního hříchu“ o ženě, jablku a hadu…), Tzv. „mužský svět“ feministky nenáhodně otáčejí v opak a úchylky LGBTQ+ tomu „dávají korunu“ - to vše ale nikoliv ve prospěch „duchovního světa“, ale naopak ve prospěch Systému (globální moci a „neživých“).
Systém i prostřednictvím neziskovek hlásá: „Neberte v úvahu, že pohlaví je určeno již v lůně matky a respektujte, že děti mají „právo na změnu pohlaví“ (tj. „právo se nevratně tělesně mrzačit“ bez souhlasu rodičů - „maltuziáni“ si opět mnou ruce).

*** Jak mohou „neživí“ ovlivňovat „živé“**?

Nyní je nám všeobecně zastřeno, co se děje u „živých“ po smrti těla (že se stanou „neživými“).

Pokud během života dojde ke splynutí rozumné Osobnosti s Duší „narodí se Živý“. Pokud se tak nestane, tj. rozumná Osobnost splyne s Vědomím (za života těla) místo s Duší, pak vznikne po smrti těla „neživý“. Tj. minulá Osobnost (nyní „neživý“) se stane se všemi vzpomínkami (které prožívá stále dokola) součástí obalu Duše, čeká s ní na nové tělo (z právě narozených „v okolí“), které bude patřit nové rozumné Osobnosti (a „neživý“ v ní se svými vzpomínkami „uvízne“).

„Neživý“ se bojí konečné smrti (ta nastane pokud se nová rozumná osobnost spojí s Duší a stane se „Živou“ pro „duchovní svět“ - či pokud je Duše anihilována při zániku Země apod).
„Neživý“ se živí vrillem (pozorností, např. žalem truchlících nebo od Duše, pokud se silnému „neživému“ s dostatečnou zásobou vrillu podaří vytlačit novou rozumnou Osobnost).

Je zaznamenán případ, kdy byl člověk (Miligan) „posedlý“ i několika „neživými“ najednou.

V Systému platí, že každý „neživý“ může dostat vrill od „živého“, pokud „živý“ zná „adresu“ (jméno a podobu-obraz „neživého“) - i proto je všude plno soch či obrázků „neživých“ a dějiny jsou vykládány jako dějiny velikánů (konkrétních osob, „neživých“), aby dostali svou porci vrillu…

(Rozdáváme svou nenahraditelnou energií pozornosti, kterou máme k nalezení „duchovní cesty“).

„Neživý“ se po smrti těla dostává do „prostředí“ jiné dimenze,kde se nacházejí v hierarchii i jiné entity, kde je jiný čas… Má zde přístup ke vzpomínkám na minulost lidí, k Systémem„naplánované“ budoucnosti - i proto jej „živí“ mohou tzv.“vyvolat“ (kontaktovat se s ním, ptát se ho, platí se za to vrillem „živého“), obdobně postupují černí mágové („mrtví“) s nejrůznějšími „žádostmi“…
Děti si pamatují (do 5-6 roku) na minulou Osobnost, na „neživého“ - pro dospělé je to fantazie.

Někteří „neživí“ tak mohou „živým“ pomáhat, ale nedělají to „zadarmo“ („živí“ za to platí vrillem).

Každý „neživý“ je „kukačkou, upírem“: je nenasytný, bezcitný, ovládající… (vše kvůli vrillu). Navíc je naštvaný, že je „uvězněn“, že si stále dokola a dokola přehrává své vzpomínky…
Nám „živým“ tu Systém nalhává: buď, že smrtí těla vše končí (vědy o člověku) nebo prostřednictvím církví: že „věřící“ byl vykoupen ukřižováním Ježíše a pokud bude „věřící“ dodržovat pravidla církve, bude v ráji - nebo pokud zemře pro Alláha čekají jej panny… – nic z toho podle mne není pravda (ale máme svobodnou volbu, čemu dáme svou pozornost, vrill…).
„Neživí“ ovlivňují „živého“ zevnitř (hlas v hlavě) – na rozdíl od „třetí síly“ ty působí z vnějšku.

Navíc platí, že „neživý“ nežene „živého“ do sebevraždy, protože potřebuje, aby žil.

Pokud vrillem-silný „neživý“ dominuje nad rozumnou Osobností (vytlačí jí – to se může stát v libovolném věku „živého“) stane se „neživý“ obyčejným „živým“ (stejně vnímá, ale již nemá přístup k „duchovnímu světu“, je pro něj „mrtvý“). Ale navíc disponuje svým vrillem, získaným když byl „neživý“ (používá vrill ke kontaktu s jinými „neživými“ a dokonce jim i může dominovat, je-li dostatečně silný – a je tím silnější, čím více rozumných Osobností „živých“ postupně v dalších životech (cyklech) vytlačí – viz. např Dalajláma) – uvedené „postupy za oponou“ znají a pouýívají „loutkovodiči“ globální moci (totéž i v církvích). „Neživý“ v těle „cítí“ jiného „neživého“ v těle.
Navíc tu platí: pokud „živý“ za svého života sloužil „neživému“, pak mu bude sloužit i po smrti těla… Postupně tak „živí“ slouží „mrtvým“ a společnost „živých“ se mění v diktaturu „mrtvých“ (na „západě“ se v ní nacházíme). Nacisté (pomocí znalostí Anenerbe) tímto způsobem - v programu Lebensborn či v tajném projektu W, klonů - (u)chystali „nesmrtelnost“ pro své „špičky“.

Myslím si, že to pro představu, kdo jsou „neživí“ a jak mohou ovlivňovat „živé“ stačí.

**** Nabízím dva závěry (nejen pro pěstitele vize) k tomuto 4.příspěvku „Za oponou“:

Návrat k výše uvedeným skutečným (sakrálním) rolím ženy a muže (a k tomuto smyslu života) vede i k míru na celé planetě, vede k odmítnutí honby za mocí (zbytečnost válek) a tím k vytvoření jednotné civilizace zde na Zemi a k dalšímu nekonečnému rozvoji lidstva. Tj. povede postupně i k odstranění globální moci (egregor Systém zůstane), k odstranění nadvlády „neživých“ a „mrtvých“ nad „živými“. Podle mne by tento návrat měl být nadčasovou, společnou jedinou vizí pro lidstvo.
Chápu, že je zatím poměrně nereálné vytvořit jiný globální systém (místo systému hmotné spotřeby a drancování) pro celou planetu, ale podle mne jedině v jiném společenském systému lze plně realizovat rozvoj každého jedinečného člověka, podmíněný rozvojem všech.

A druhý závěr:

Uvedený 4.příspěvek „Za oponou“ navázal na 3.příspěvek „Egregor“ (kde apeluji na nedůvěru k jednoduchým závěrům) tím, že jsem se dnes pokusil popsat další nebezpečí (další Pandořinu skříňku) plynoucí z kumulace Vědomí („živý“ je nahrazen „neživým“, tj, v cyklu uvedených „vytlačení“ je „živý“ nahrazen „mrtvým“). Že se tu jedná o kumulaci „zvířete“ v těchto lidských netvorech je patrné („množí se“ psychopaté a sociopaté pod vlivem těchto kumulovaných Vědomí). * Podle mne se uvedené pokusy „vytlačení jednoho Vědomí druhým“ dělají neveřejně už i s klony lidí (Anenerbe tomu otevřela cestu – při Norimberském procesu se k smrti odsouzení nacisté nad verdikty usmívali…). Lidstvo se dostává na hranu (pokud už není za ní – pak se podle mne odblokují „pojistky“ a příroda si s tímto dalším zdegenerovaným „vývojem“ lidstva poradí obdobně, jako u poselství předků o zániku Atlantidy).

6.3.2024 – odesláno jako příspěvek Radimu Valenčíkovi